Když jsme s Marťasem zakončovali naši veleúspěšnou první cestu do Mexika, v posledních pár dnech jsme chtěli urvat z Mexika, co se dá. Tak jsme za tři dny navštívili několik desítek lokalit v plném kvapu, zkrátka jen na chviličku vidět ty největší klenoty. A jedním z nich byla i aselliformiska. Vydali jsme se ji hledat k Moctezumě. Projeli jsme dvakrát městem (nějak jsme nemohli najít výjezd, Marťas za volantem totiž stíhal i fotit) a vydali se někam na sever. GPS nám ukazovala pár kiláčků a my se kroutili prašnými cestami kolem jakýchsi kopečků, až jsme konečně narazili na fungl novou asfaltku a po té jsme se vraceli na Moctezumu. Jako u všech nových cest byla řádně označená chlubivou tabulí, jak federální vláda pomáhá periferii. A právě na temeni kopečku, blízko této cedule byl plácek, prakticky bez vzrostlejší vegetace, kde byly doslova zavrtané stovky či tisíce aselliformisek (PA 0311). S Marťasem jsme lezli po čtyřech a kochali se tou nádherou. Když jsme jich měli plné oči, odběhl jsem na druhou stranu cesty, jestli rostou i tam. Nerostly, zato jsem tam našel Marťasovi jeho oblíbence – Stenocactus erectocentrus. Pak jsme po té asfaltce sjeli z kopce na Moctezumu a zjistili jsme, že kdybychom odbočili na Santa Tereza, ušetřili bychom aspoň hodinu. Ale co, úlovek byl ve foťáku a kameře, k tomu steňák a spokojenost na všech stranách.

    Pelecyphora aselliformis Ehrenberg byla popsána už roku 1843 a dodnes je její původní popis v rodu Pelecyphora akceptován. Byly pokusy ji přeřadit do jiného rodu, ale květy a semena jsou tak specifické, že "aseliformiska" těmto pokusům odolala dodnes.

    V přírodě roste tento skvost v mexickém státě San Luis Potosí, známé jsou lokality poblíž El Pedernal, Moctezuma a Ventura. Rostliny vyhledávají plochá návrší a úpatí kopců, většinou se jedná o nejsušší části terénu bez vyšší vegetace. Doprovodná kaktusová vegetace je taky sporá, tvoří ji Coryphantha sp., F. latispinus, Cylindrop. tunicata, Efc. erectocentrus nebo Thelocactus hexaedrophorus.

    Druhou populaci Pelecyphora aselliformis jsem pozoroval u El Pedernal. Na lokalitě jsem byl na první mexické cestě a hlavním cílem byl Echinofossulocactus coptonogonus. Nedaleko rose Ariocarpus retusus. Po návratu z první cesty jsem zjistil, že mám koordináty na lokalitu pelecyphory pár stovek metrů od A. retusus. Ale od kamaráda z Polska jsem získal další tip, který byl jen pár desítek metrů od koptonogonusů, které jsem viděl na první cestě. Proto jsem se na jedné z dalších cest rozhodl najít P. aselliformis u El Pedernal. Na GPS-ce, kterou jsem měl, jsem nakonec našel na ploše několika málo čtverečních metrů pár rostlinek. Široko-daleko jsem už další nenašel. Bohužel je lokalita pod silným tlakem pasoucího se dobytka, takže její budoucnost je krajně nejistá. Rostliny mají studijní číslo PA 1910:

    Zatím (2016) poslední populaci jsem viděl poblíž hlavního mexického silničního tahu nedaloko městečka Ventura. V suché krajině v místě, kde se protiběžné cestovní pruhy vzdalují, jsme našli zdravou populaci tisíců rostlin všech věkových kategorií (PA 2026):