Escobaria abdita patří jistě k nejlepším objevům českých a slovenských kaktusářů. Objevili ji 16.10.2010 Zdeněk Vaško, Ladislav Vacek a Pavol Jesenský. Pro svoji nespornou krásu se záhy rozšířila do našich sbírek.

Escobaria abdita VM 1018, Laguna La Leche, Coahuila

    Původní lokalita se nachází v Laguna La Leche asi 50 km západně od Ocampo v Coahuile. Až později byly nalezeny další populace v Laguna del Rey, Laguna de Mayrán,  jsou informace o výskytu severně od typové lokality směrem k Big Bend National Park v USA v Laguna El Guaje. Rostliny z různých populací se od sebe mírně liší v délce a tloušťce trnů, některé tvoří i středové trny. Tyto rostliny se dnes označují jako var. tenuispina. Kaktusáři ji možná znají i pod pracovním názvem "fuckyspina"...

    Zatím (19.7.2018) jsem měl možnost pozorovat E. abdita na jedné lokalitě v Laguna de Mayrán (PA 2551). A to ještě ne na typové. Dnes je známé, že roste na poměrně širokém území od severní Chihuahua po Coahuilu. Rostliny díky svému geofytickému způsobu života v bezodtokých pánvích unikají snadno pozornosti. Doprovodnou vegetaci tvoří i mammillárie z okruhu M. heyderi, s jejímiž semenáčky může nezkušené oko E. abdita zaměnit. Z dalších kaktusů se na lokalitách můžeme setkat s A. kotschoubeyanus, Coryphantha macromeris, C. difficilis, E. texensis, Ehinocereus enneacanthus a Corynopuntia sp.

    Jak jsem psal výše, rostliny člověk snadno přehlédne. Když jsem po návratu z expedice v roce 2017 zpracovával terénní data, všimnul jsem si, že jsem přes lokalitu, kde jsme Escobaria abdita pozorovali, jel už v roce 2012, kdy byla známá jen typová lokalita u Ocampo, což je nějakých 170 km daleko.

    Ve sbírkách je dnes Escobaria abdita dobře zastoupena, semena i rostliny je možné běžně zakoupit v katalozích nebo na burzách. Pěstování větších rostlin na vlastních kořenech není zvlášť obtížné, semenáčky trpí na hnilobu krčku, proto je dobré je na pár prvních sezón naroubovat. Květy se na roubovaných rostlinách objevují opakovaně, častěji v jarních měsících, velká černá semena slušně klíčí.

Escobaria abdita VM 1018, Laguna La Leche, Coahuila

    Když jsem psal článek o E. abdita, netušil jsem, že už za tři měsíce uvidím typovou populaci. Poslední říjnový den roku 2018 jsme se vydali do Laguna La Leche. Sestoupali jsme v podvečer po nepříliš dobré cestě do roviny a pokračovali jsme tmou do laguny. Cestou jsme několikrát vlítli do hlubokých louží, abychom nakonec jeli mezi planinou tvořenou suchým blátem. Měl jsem strach, abychom se někde nezabořili, ale opatrným prohledáváním terénu se nám podařilo najít místo na kempink. Hned po otevření auta nás zarazil srašlivý puch. Takový nasládlý, jako kdyby někde hnila zdechlina. Byl všudypřítomný, stejně jako milióny komárů, které se na nás nekompromisně vrhly. Bez večeře jsme rychle rozbili stany a zalezli jsme do spacáků. Ráno jsme začali hledat abditu. Pár stovek metrů od bivaku jsme našli první abdity (PA 3121). Byly suché, zatažené do terénu a bez semen.

    Kamarádi z Ruska měli ještě tip na další rostliny o pár stovek metrů dál. Zprvu se mi tam nechtělo, ale udělal jsem dobře, že jsem šel, protože to místo bylo jen o pár desítek centimetrů níže - a v mokrém páchnoucím bahně byly desítky napitých abdit plných semen (PA 2122). A jako bonus obrovská homalocefala.

Echinocactus texensis PA 3123, Laguna la Leche, Coahuila

Laguna la Leche, ustupující voda, 1.11.2018

    Jak jsem psal už v úvodu článku, jsou známé i další laguny, kde se Escobaria abdita vyskytuje. Zkoušel jsem ji najít i v Laguna del Guaje, jenže z La Leche byla přímá cesta kvůli blátu nemožná, takže jsme to objížděli hezkých pár stovek kilometrů, abychom se dostali do míst, která byla celá pod vodou. Nejsem žádná máčka, takže jsem se zul, abych podle navigace šel až na místo, kde jsem měl koordináty. Šel jsem pár stovek metrů terénem, terý připomínal rýžové pole, nohy mi ozobávali listonozi. Pak jsem zkoušel ve studené vodě, která měla jen jedenáct stupňů, rukama šmátrat po dně a hledat "po Fričovsku" pod vodou kaktusy. Neúspěšně. Každopádně byla tato zkušenost k nezaplacení. Bosýma nohama ani rukama jsem žádnou abditu nenašel. Ani na místech, kde už voda ustoupila, jsme rostliny nenašli.

    Rostliny jsem pod vodou hledal poměrně intenzivně, jak rukama, tak nohama. Dospěl jsem k názoru, že pravděpodobnost nalezení rostlin byla takřka nulová. Myslím si, že v době periody záplav jsou rostliny v první fázi zaplaveny jemným blátem, které rostliny uvězní v jejich šachtičkách. Jíl je velmi hutný a další vodu již nepropouští, takže přibývající voda zůstává nevsáknuta nad povrchem laguny. Voda je poměrně studená, rostliny jsou v chladu a prakticky v naprosté tmě, ale kořeny zůstávají v relativně suchém substrátu, protože povrchová vrstva jílu nepropustí vodu do hlubších vrstev substrátu. Až v době, kdy se snižuje sloupec stojaté vody a sloupec se prohřívá a stává propustný pro sluneční paprsky, nastartují hibernované rostliny metabolismus. Začnou přijímat vodu, čímž zvětší svůj objem, proniknou blátivou krustou, dostanou se nad zbývající vodu a začnou intenzivně asimilovat. Bláto kolem rostlin sesychá a rostliny tvoří jádra, ve kterých začne substrát praskat. V prasklinách rychleji vysychá, takže rostliny nejsou tak dlouho v blátě  bez půdních plynů. Při dalším prosychání pak rostliny zatahují stonky do šachtiček, kde čekají na zaplavení blátem při dalších deštích. A celý cyklus se opakuje. Ošem, je to jen moje pracovní teorie, která není potvrzena sledováním celého cyklu.