Moje třetí cesta do Mexika byla plánovaná dost nestandardně. Nesehnal jsem u nás žádného parťáka a nechtělo se mi jet s velkou organizovanou skupinou, protože program takovéto skupiny neodpovídá mým studijním potřebám. Přes internet mě oslovil Sergej Batov z Moskvy s tím, že píše knihu o rodu Ariocarpus a jestli bych mu neposkytnul nějaké fotografie, které viděl na mém webu. A jak jsme tak diskutovali a diskutovali, napadlo mě, že bychom mohli spolu vyrazit do Mexika. Slovo dalo slovo a začalo se plánovat. Protože jsme byli jen dva, požádal mě, jestli by s námi nemohl jet ještě jeho kamarád z Moskvy. A ten měl zase kamaráda v Kyjevě. A tak jsme byli čtyři. Cesta byla pro mě velmi nevšední už od začátku. Nikdy jsem sám neletěl za oceán, s kolegy jsme měli sraz až v Mexiku. Měli mě čekat na letišti. Když jsem přiletěl, nikde ani noha. Několik hodin jsem trnul hrůzou, že jsem v Mexiku sám. Nakonec se Rusové objevili. Oni mě totiž čekali na jiném terminálu. Přestože jsem jim posílal letenku. Rus totiž nečte do konce, jak mi vysvětlili. Čtou jen titulky. Nakonec jsme spolu strávili tři týdny velmi intenzivním studiem ariokarpusů. Sergej Batov byl v tom extrémní. Dokázal na lokalitě, kde bylo deset kytek, strávit klidně dvě hodiny. I já jsem měl občas ariáků plné zuby, a to je co říci! Po návratu z cesty vydal Sergej svoji knihu "Ariokarpusy", kterou mi i s věnováním poslal. Dovolím si napsat pár postřehů.

     Kniha je technicky na dobré úrovni, ve srovnání s první knihou od stejného autora je vytištěna na dobrém papíru a fotografie mají vcelku dobrou kvalitu. Na téměř devíti stech stranách se autor snaží vyčerpávajícím způsobem zpracovat rod Ariocarpus. Řekl bych, že Grimovským způsobem. V úvodu shromáždil všechna dostupná literární data, je opravdu záslužné, že je můžeme najít pohromadě na jednom místě. Můžeme se tak podívat na kopie starých publikací sahajících až do roku 1838, můžeme pohlédnout do tváří botaniků, kteří se ariokarpusy zabývali.

     Jsou uvedeny originální citace popisů všech druhů, variet a forem. Velká část je věnována morfologii, příbuzenským vztahům, včetně genetických analýz.

     Autor se zevrubně věnuje všem druhům a jejich nižším botanickým jednotkám, navrhuje nové kombinace, objevují se jména jako A. trigonus ssp. trigonus var. elongatus f. elongatissimus, a pod. Autor se dost často drží Haldových popisů, kterým přisuzuje různou botanickou váhu. Nechybí přehledy studijních čísel. Na naší společné cestě jsme o mnohých popisech dlouze diskutovali, jeho pojetí rodu je podle mě příliš analytické, ale má samozřejmě právo vyjádřit svůj názor. V terénu se někdy s rostlinami příliš pitval (to až doslova), jindy např. řekl, že k pochopení populace mu stačí vidět čtyři rostliny, jak tomu bylo u Ariocarpus retusus u La Ascension.

     Kniha je bohatě vybavená fotografiemi a mapkami. Fotky mají slušnou kvalitu, vždy je poctivě přiloženo jméno jejího autora. Ve snaze uveřejnit co největší počet fotografií jsou fotografie často poměrně malé, dílu by slušelo pár celostránkových fotografií. Třeba na úkor zbytečných fotografií kostelů, náměstí a křižovatek (na naší společné cestě jsme si z autora dělali legraci, že jeho dílo bude jako Backebergovo - šestidílné - a že jeden díl budou jen fotografie kostelů, druhý fotografie náměstí. U každé lokality jsme totiž museli zajet do nejbližšího městečka a tam fotit kostel...

   Je zvláštní, že si autor dává tolik práce s revizí rodu, aby pak na svoje kombinace při popiscích fotografií zcela rezignoval. Možná chtěl u obrázků zachovat původní popis autora fotky a zhodnocení nechal na čtenáři. Stejně tak v textu často jen cituje a tak se můžeme setkat s francouzštinou, angličtinou, němčinou a taky češtinou. Bez překladu do ruštiny, kterou je celá kniha napsána. Názvy lokalit jsou u obrázků jednou latinkou, jindy azbukou.

     Co říci závěrem? Jedná se jistě o nejobsáhlejší dílo o kaktusech rodu Ariocarpus. Autor si dal velmi záležet na maximálním možném množství informací. Klobouk dolů před jeho mravenčí prací. Některé výtky jsem uvedl výše, celkově ale nesnižují hodnotu této publikace. Přestože je psaná rusky, kdo umí azbuku, jistě si v ní něco přečte. A pro ty, kdo ruštinou nevládnou, je kniha přínosem spoustou fotografií a map. Myslím, že určitě patří do knihovny kaktusového nadšence. Tomu brání snad jen vysoká cena. Kniha, resp. komplet stojí cca 2000 Kč. A že váží 2,5 kg, není poštovné zrovna levné. Konečná cena u nás se pohybuje asi na úrovni 100 Euro. Ale zkuste si zajít do knihkupectví a podívat se, kolik stojí barevná fotografická publikace o devíti stech stranách.