Když jsem si před časem přivezl pár vzácných semínek ze své první cesty za Velkou louži, uvažoval jsem, jak o své štěstí nepřijít. Když máte pět pracně nalezených semínek a chcete se těšit s kytičkami, zvažujete, jak se semínky naložit. Stačí pozdě vyvětrat výsev a plíseň vám z pěti klíčenců dva složí a pravděpodobnost, že za pět deset let, než vám zbývající tři...dvě rostlinky dospějí, zakvetou a udělají potomstvo, se blíží hodně rychle nule. Tak jsem pojal pokušení rostliny naroubovat, rychle je přivést ke květu a z "domácích" semen si pak vypiplat pravokořenné kytičky.

Turbinicarpus lophophoroides PA 977, půlroční roubovanec

    Abych pravdu řekl, nejsem v roubování nějaký přeborník. Nějak mi to nikdy nešlo. Na echinopsy mám suchý horký skleník, jusberty mi nechtěly přijímat (kdo mi poradí, proč mi řezná plocha vždycky zčerná a roub se nepřijme?), snad ještě na myrtilák mi to jde. Zkoušel jsem kdysi Pereskiopsis, na kterém prý roste rychle kdejaké mexiko, ale první pokusy dopadly fiaskem. Přesto jsem se rozhodl zkusit znovu peirák, protože se na něj mohou roubovat ti nejmenší klíčenci a hlavně je není třeba nijak fixovat. Projel jsem internet, abych zjistil podrobnosti, jak na to. A kupodivu jsem moc praktických rad nenašel. Tak jsem to začal zkoušet tak říkajíc metodou pokus-omyl. A protože jsem nakonec dosáhl kýženého úspěchu a výsledků, rozhodl jsem se na tomto místě se podělit se svými zkušenostmi, aby si další pěstitelé nemuseli projít cestu omylů - a ztrát.

Na sucho zakořeněný zapomenutý řízek Pereskiopsis

    Takže: peirák snese téměř všechno. K dispozici je u nás několik klonů, které se liší velikostí listů, průměrem stonku a počtem trnů a glochid. Bohužel jsem ještě nenarazil na klon, či kultivar bez glochid, které jsou u peiráku asi jediným nedostatkem.

    Teď trošku jako od Magdaleny Dobromily Rettigové (1785-1845): řízni na píď (197,13 mm) dlouhý šťawnatý kousek peiráku a wraž ho do směsi písku, prsti a krapýtky hnoje. Před tím ho aspoň na délku palce (24,64 mm) od listůw oškubej. Můžeš na řezu zasypati stimulátorem a nebo nechati nasucho. Wraž ho do kwětníku na palec hluboko. Tucet do tří kwětníků. Dbej na to, aby v kwětníku byly stejně dlouhé oplégry. Pak to celé wraž do akwária nebo jiné skleněné bečky, přilej wodou na půl palce, přidej dekl a podus čtrnácte dnů. Až uwidíš nových zelených lístků, peiráky jsou hotové...

Poznámky:

1) Řízkování

    Peiráky koření při teplotě přes dvacet stupňů prakticky jakkoliv. Na sucho vyhodí čekací kořeny z areol, když je dáte do kelímku s vodou, zakoření také, jen je lepší vyšší teplota. Já sázím (píchám) peiráky po ošetření stimulátorem do směsi komerčně dostupného zahradnického substrátu na domácí květiny s bratčickým pískem, který zajistí lepší nasákavost směsi a přidávám k tomu drcenou rohovinu. Ve velkém hlubokém květináči mám několik starých matečních rostlin, které hnojím a zalévám a hnojím a zalévám a .... Kdysi jsem myslel, že při výšce kolem dvou metrů se třeba dočkám květů, ale po pěti letech jsem to vzdal a matky řežu a řežu. Z matek odřezávám cca 20 cm dlouhé řízky. Taky odřezávám odnože zpod roubovanců. Pak je třídím podle délky, event. zakrátím na stejnou délku tak, abych do jednoho květináče nesázel různě dlouhé řízky. Roubovanci se pak vzájemně nestíní, taky je při roubování nižší riziko, že při roubování následující rostliny neshodíte tu předchozí. Sázím do mokrého substrátu, pak to dám do akvárka s vodou a asi čtrnáct dnů čekám na zakořenění. Pak je dobré je rovnou oroubovat, o tom kousek dále. Po zakořenění je dobré začít peiráky větrat. Pokud je necháme odrůst v parné sauně, nové listy narostou takřka nesukulentní a to způsobí později potíže při adaptaci, kdy po vytažení ze sauny velmi rychle na okrajích oschnou, či přímo uschnou a upadnou.

Lophophora diffusa PA 337, roční roubovanec

2) Před roubováním

    Udělám výsev. Ve stejné době peiráky v akvárku silně zastíním. Podnože sice trošku zesvětlají, ale trošku se o nějaký jeden dva centimetry povytáhnou, což je žádoucí. Zvětší se vzdálenosti mezi areolami s listy a lépe se hledá místo řezu. Když semenáčky vyklíčí, podle jejich velikosti roubuji. Větší semenáčky, jako jsou astrofyta, horizontíky apod., ty se dají roubovat prakticky první den po vyklíčení, ještě s čepičkou semene na temeni, ariokarpusy a turbinikarpusy kolem týdne věku, teláky někde mezi nimi. U strombokaktusů jsem čekal tři měsíce, než narostou.

Ariocarpus scapharostrus PA 210, příliš nízko říznutý roub

3) Vlastní roubování

    K roubování používám klasické žiletky a pinzetu. Tu mám speciální. Před více než pětadvaceti lety jsem ji dostal od krnovského kaktusáře pana Miloslava Holinka. Byl povoláním dřevořezbář a vyráběl dřevěná kopyta, podle kterých se dělaly formy na odlévání výrobků z litiny. Na tomto místě bych chtěl tomuto člověku, kterého asi většina čtenářů nezná, věnovat pár řádků. Dnes je prý po smrti, tak o něm budu psát v minulém čase. Pan Holinek byl zvláštní člověk. Věkem mohl být mým otcem, jeho dcera chodila na stejné gymnázium jako já o ročník výše. Žili v rodinném domku na břehu řeky Opavy v Krnově-Kostelci. Měl relativně malý skleník, který neužil mnoho slunce a tepla už vůbec ne. Přesto v něm rostla spousta zajímavých rostlin. Pan Holinek měl rád fričovské rostliny. Měl i prastaré rostliny Pseudolobivia ducis-paulii, které pocházely přímo od Friče. Krom toho i nejrůznější původní lobivie, rebucie a aylostery, nechyběly eulychnie a půldruhametrové oreocereusy a kleistokaktusy. Kupodivu s nimi prosperovaly i krásné ferokaktusy, homalocefaly a astrofyta. Všechno zimoval v poměrně studeném, vlhkém a tmavém sklepě. Odnesl jsem si od něj spoustu rostlin a většinu z nich časem zahubil. Zůstaly mi dnes jen F. acanthoces, které jsem dovedl do květu a jeden Trichocereus grandiflorus, který mi živoří (a občas zakvete) v horkém mexickém skleníku. Pan Holinek byl neuvěřitelně zručný, byl fanda do Mayovek a Setona. Měl doma naprosto dokonalou repliku Vinnetouova oblečení, včetně jeho medvědobijky, pobité stříbrnými hřeby a střílející malořážkové náboje. Dodnes vzpomínám na chvíle, kdy jsme stříleli ze samostřílu s bavorským mechanismem zámku, který byl kompletně jen ze dřeva, bez jediného kousku kovu. Že byla tětiva z býčích šlach, které vlastnoústně rozžvýkal, bylo samozřejmostí. A tenhleten skvělý modelář používal k pikýrování semenáčků pinzety z lipového dřeva, které si sám vyráběl. Jednu z těch pinzet mi pan Holinek dal a dodnes je mým kaktusářským pokladem. Je tak měkká do ruky a i ten nejmenší semenáček s ní nelze rozmáčknout.

Mammillaria perezdelarosae PA 377, čtyřměsíční roubovanec

    Touto pinzetou opatrně vytáhnu vyklíčený semenáček, položím ho na papír, rožkem žiletky z něj odškrábnu zbytek substrátu. Tak si nachystám čtyři semenáčky. Pak žiletkou seříznu pieráky. Řežu je do jednoho cm od vrcholu, snažím se těsně pod vyšší list. Je dobré odříznout i první nižší list. Opatrně s celou areolou. Zabrání se tak růstu odnože těsně pod roubem. Pak seříznu semenáček. Pěkně vleže na podložce si ho chytím dřevěnou pinzetou a říznu. Doporučuje se na pomezí dolní a střední třetiny, ale podle mých zkušeností je to jen léta opisované klišé. Když se semenáček řízne nízko, často více odnožuje. Po seříznutí často zůstane semenáček přilepený na žiletku. Pak jsou dvě možnosti. Buď ho z žiletky sesunete přímo na řeznou plochu peiráku, nebo ho tam dáte pinzetou či prsty. Mně osobně nevíce vyhovuje vzít semenáček mezi prsty a přiložit ho na peirák. V pinzetě není tolik citu a na žiletce se často semenáček smekne, zvláště když je podnož vyšší a při manipulaci se rozkývá. Lidskou ruku nic nenahradí. Semenáčky mají dostatečný turgor, aby je prsty rozmáčkly. Po přilepení na peirák si nasadím hodinářské brýle s lupou a zkontroluji osazení. Semenáček by měl být osazený mírně excentricky, aby byl co největší svojí plochou na podnoži. Podle potřeby pod kontrolou semenáček posunu do požadované pozice. Pak vezmu za jeden konec plastovou jmenovku a druhým koncem její vlastní vahou semenáček mírně přitlačím.

Echinofossulocactus pentacanthus PA 024, pár týdnů po naroubování

4) Po roubování

    Nakonec opatrně přenesu roubovance zpátky do akvária. Tam je nechám jeden-dva dny v sauně, pak začínám větrat. Roubuji pozdě odpoledne. Nemám pro to žádný pěstitelský důvod. Zkrátka když přijdu z práce domů, počkám, až se ochladí a pak roubuji. Ujímavost je téměř stoprocentní, občas se stane, že nějaký roub zplesniví, ale většinou se jedná o zapomenuté rostliny. Někdy se stane, výjimečně, když se ochladí, že uhnije peirák. Není třeba se bát. Peirák má velmi silné obranné mechanismy, takže hniloba většinou postoupí maximálně do pěti cm nad substrát a nedosáhne roubu. Nikdy se mi nestalo, že by od peiráku zahnil roubovanec. U klasických podnoží je většinou v době zjištění hniloby podnože zasažený i roub. Pozor, peirák pod roubem ještě roste. A to jak do šířky, tak do délky. A to i několik centimetrů. Proto používejte podnože aspoň o pět cm nižší, než je krycí sklo na akváriu, kam umístňujete čerstvé roubovance. Když je roubovanec s podnoží dobře srostlý, zesiluje se kmínek některých klonů a zvětšují se listy. Pak se zvětšuje asimilační plocha, která je vhodná pro některé listové hnojivo. Od jara do podzimu mohou peiráky stát ve vodě. Přes zimu shazují listy, zvláště pokud jsou zasušené. Pokud se v zimě objeví vidina dvou, tří slunečných dnů, můžeme je zalít, aby nestály peiráky ve vodě. V zimě rychle doporučený substrát vyschne a jarní kytky typu Tbc. schmiedickeanus, Mamillaria carmenae, Mammillaria perezdelarosae ssp. andersoniana apod. dobře kvetou.

Turbinicarpus lophophoroides PA 977, první plody po půl roce pěstování

    Závěr: Pereskiopsis je výborná podložka s velkou tolerancí pěstitelských přehmatů. Pro mexické rarity, se kterými mám zkušenosti (více než 600 roubovanců) je dlouhodobou či dokonce trvalou podnoží. Z ariokarpusů na ni špatně chytá a roste A. agavoides, naopak je skvělý pro A. scapharostrus. Dobře mi na něm roste Geohintonia - mohu ji kdykoliv zalít, stejně tak dobře se mi zatím jeví i pro pelecyfory. Roubované na jusberta či myrtilák často v zimě podnož doslova vysají a pak udělají špunt. U peiráku stačí jednou za měsíc dát domů na radiátor a zalít. Turbinikarpusy často kvetou ještě týž rok po výsevu, kdo chce pěkné turbiňáky, ať si koupí dvacet semen, udělá si čtyři roubovance a další rok si z vlastních semen udělá krásný výsev pravokořenných rostlin do sbírky.

    Přeji mnoho úspěchů.

Turbinicarpus graminispinus PA 839, dva týdny po naroubování

Turbinicarpus graminispinus PA 839, dvouměsíční rostlina

Turbinicarpus graminispinus PA 839, dospívající půlroční rostlina

Turbinicarpus graminispinus PA 839 v květu po roce pěstování

Mammillaria luethyi