E. texensis

Echinocactus texensis je známý spíše jako Homalocephala, kam ho zařadili roku 1922 Britton a Rose. Ovšem jako Echinocactus je botanickému světu znám už od roku 1842, kdy ho popsal Carl Hopffer.

Echinocactus texensis PP 617, Ejido 21. Marzo, Tamaulipas

Homalocefala, jak tento kaktus familiárně nazývám já, osídluje obrovské území od Texasu, jehož jméno nese, přes Nové Mexiko, jihozápadní Oklahomu, v Mexiku pak státy Chihuahua, Coahuila, Nuevo León a Tamaulipas. Tolik k výskytu dle publikací Andersona a Donatiho se Zanovellem. No, potkal jsem ji i v Zacatecasu, pánové.

Echinocactus texensis PA 067, Nogales, Tamaulipas

Echinocactus texensis PA 077, Nogales, Tamaulipas

Echinocactus texensis PA 067, téměř beztrnná rostlina

Echinocactus texensis PA 094, Balneario Ojito, Jaumave;, Tamaulipas

Na tak velkém území se jednotlivé populace mezi sebou liší, podle mě existují tři základní typy otrnění. První - s trny plochými hákovitými, jako u Ferocactus latispinus, druhý s šídlovitými trny, třetí má trny drápovité, zahnuté s přibližně kruhovým průřezem. A mezi nimi je celá škála přechodných forem. V oblasti Jaumave v Tamaulipasu jsem viděl rostliny spíše řídce otrněné, s plochými trny, rostoucí často v hustější vegetaci, řekl bych, že často nebyly ani moc vzhledné, u Lucio Blanco měly dlouhé trny a podobaly se spíše rostlinám z Coahuily. Nejpěknější rostlinu jsem viděl v Joya de Bocacelly v Nuevo León, rostla na pastvině, divím se, že ji ještě rančeři nevykopali. V Coahuile a Zacatecasu měly taky šídla. Formu s drápovitými trny jsem v přírodě neviděl, mají je třeba rostliny CH 569 od Ocampo v Coahuile, které mám ve sbírce. Americké homalocefaly jsem ve sbírkách ani v přírodě neviděl.

Echinocactus texensis PA 692, Šlajsovo Z, Coahuila

Echinocactus texensis PA 692, detail, rostlina s lokalitou byla zničena výstavbou cesty

Pěstování není při dodržení nárazového zálivkového režimu příliš obtížné, květuschopné jsou rostliny při průměru kolem osmi centimetrů, samozřejmě záleží na původu rostlin, některé kvetou mnohem později. Rostliny od Jaumave snesou určitě více vody než ty ze severnějších lokalit. Některé populace se vyskytují v bezodtokých pánvích a určitou část v roce jsou i pod vodou, pak ale zase na plném slunečním úpalu měsíce čekají na vodu. Je jen škoda, že nabídka semen není u nás příliš bohatá, pěstování homalocefaly se určitě vyplatí, mají krásné tělo, ještě pěknější atraktivní květ a červené plody, které pokud vám je nesklidí hlodavci, vydrží na rostlinách zářit klidně do dalších květů.