Lophophora diffusa je svým výskytem omezená na mexický stát Querétaro. Areál výskytu se neprotíná s žádným jiným druhem rodu Lophophora. Odlišnost těchto jižních lofofor byla známá už dlouho, první pokusy o botanické zhodnocení pocházejí z roku 1927 od Rouhiera, který ustanovil Echinocactus williamsii var. lutea. Jméno "lutea" se pak objevuje v mnoha kombinacích se jmény "williamsii", "echinata" nebo "diffusa" na různých taxonomických úrovních.

    "Difúzu", jak jí často kaktusáři říkají, je snadné rozlišit od ostatních lofofor. Kvete v naprosté většině čistě bíle, někdy až se zeleným odstínem, netvoří souvislá žebra a areoly příliš neprominují nad úroveň těla. Barva epidermis má zelené, nažloutlé a šedé tóny, rostliny jsou cizosprašné. Rostou často v trsech.

    S Lophophora diffusa jsem se potkal s výjimkou roku 2015 na všech svých mexických cestách. Přestože nejsem pro tento rod nějak zvlášť nadšený, setkání s lofoforou v přírodě je pro mě jistě intenzivnějším zážitkem, než např. setkání s pektinátním echinocereusem nebo zelenou mamilárkou. A tak se nebráním, když moji kamarádi chtějí navštívit některou speciálně "lofoforovou" lokalitu. Mám rád všechny kaktusy a jak stárnu, přestávám být tak zarputilým ariákofilem a mexikofilem. A tak se dnes poohlížím po pedio-sklero a jak se říká, že stará láska nerezaví, tak mě začínají "svrbět ruce", když vidím pěkné gymnokalycium nebo wigginsii. Ale zpátky k diffusám. První jsem viděl s Marťasem nedaleko Peňamiller (PA 0337 - obrázky nad tímto odstavcem). Podařilo se mi najít tehdy pár semínek a tak se s těmito kytičkami mohu těšit ve své sbírce. Stejně tak s kytičkami ze semínek která jsem našel o rok později na nedaleké lokalitě, kde jsme hledali strombokaktusy (PA 1047):

    Další dvě populace jsem pozoroval asi deset kilometrů severně od města Vizarrón. Lophophora diffusa tady roste podél cesty v průběhu několika kilometrů. Když člověk zastaví a dobře přečte krajinu, nemůže rostliny nenajít. V oblasti jsem byl dvakrát. Poprvé v roce 2014, studijní číslo PA 1614:

    A pak ještě o dva roky později o nějaký kilometr dál, studijní číslo PA 2243:

    Další populace jsem viděl v roce 2017. Na první jsme šli cíleně, na malém kopečku u cesty severně od Peňa Blanca jsme našli pod keři jednotlivé rostliny i celé trsy. Kousek dále, za smetištěm, bylo hluboké údolí, na jehož protilehlé straně jsem tušil strombokaktusy, ale poslední den expedice jsem už neměl fyzické ani morální síly riskovat zranění a hledat je. Tato pouplace L. diffusa je celkem známá, přidělil jsem jí studijní číslo PA 2689:

    Zatím poslední diffusou, kterou jsem viděl, jsou rostliny, které jsem potkal při hledání Strombocactus disciformis na 93. kilometru Mex120. Studijní číslo PA 2710: