Nejmenší lofofora s největším květem, tak byla v našem soudobém tisku uvedena Lophophora koehresii. Bylo to v roce 1994. Dnes, po objevu L. alberto-vojtechii, už tato premisa neplatí.

    Tato lofofora nabourala zažité schéma rodu a tak cestovala jako infraspecifická jednotka mezi L. williamsii a L. diffusa, aby nakonec zcela oprávněně skončila jako samostatný druh.

    Původní údaje hovořily o výskytu v okolí Rio Verde, dnes je známá více než desítka populací, v katalozích se objevují jména jako San Bartolo, San Francisco, La Morita, Las Tablas, Palomas, Encarnacion, Santo Domingo, San Juanito, Lazaro Cardenaz, La Muralla, El Sabinito (vše San Luis Potosí), v Tamaulipasu severně od Tuly nebo Miguel Hidalgo. Rostliny vyhledávají ploché bezodtoké pánve, v době sucha se zatahují pod zem, pěkně to nazval Libor Kunte jako "život v šachtičkách".

Lokalita u La Morita

    Lophophora koehresii jsem viděl na čtyřech místech. První populace, asi nejbohatší, byla u La Morita, dostala studijní číslo PA 0965:

         Druhou populaci jsem viděl 2 km jihovýchodně od San Francisco, PA 1006:

    Zatímco na přechozí lokality jsem šel kvůli Ariocarpus kotschoubeyanus var. sladkovskyi a koehresky byly jen bonusem, na další lokalitu u Miguel Hidalgo jsem šel cíleně za Lophophora koehresii. Napoprvé v roce 2014 jsem neuspěl, rostliny se mi podařilo nalézt až o dva roky později, dostaly studijní číslo PA 2039:

    Zatím poslední (2018) populaci jsem pozoroval v blízkosti Naola. Lokalitu jsem navštívil už dříve kvůli Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus. Tehdy jsem ale nevěděl, že tam koehreska roste. Když jsem se to dozvěděl, měl jsem o důvod více lokalitu znovu navštívit. Lofofory na této lokalitě nerostou na přímém úpalu, jak mají ve zvyku v oblasti La Morita - San Francisco, ale většinou ve stínu keřů. Populace byla poměrně hustá, nacházeli jsme desítky rostlin a taky mnoho semenáčků velikosti kolem jednoho centimetru. Šmarjá, jak mě svrběly prsty! Ale vysoké morálně-volní vlastnosti dovolily pořídit jen pár fotek. Rostliny dostaly studijní číslo PA 2800: