V úvodu se omlouvám za použití oficiálně neexistujícího jména, které jsem použil jen pro snazší navigaci. Tento kaktus byl původně popsán v roce 1989 Haldou a Panarottem jako Turbinicarpus pailanus, dnes je všeobecně akceptována kombinace Turbinicarpus mandragora subsp. pailanus. Rostliny našel v roce 1974 A. B. Lau, do sbírek se rozšířily pod jeho sběrovým číslem L 1035, někdy byly označovány jako Gymnocactus spec. Paila nebo Gymocactus spec. oranžový květ.

Gymnocactus pailanus MK 136.424, Pareňos, Coahuila

    Jak už jméno napovídá, roste v Sierra de la Paila. Výskyt je o něco širší, zasahuje i do vedlejšího pohoří Paila Chica, který je spojovacím článkem k Sierra de Parras, kde roste Gymnocactus mandragora.

    Na podzim roku 2018 jsem pojal nápad pokračovat dále od Estacion Marte na sever k Nuevo Yucatan, kde jsem chtěl vidět především Thelocactus nidulans a taky Ariocarpus fissuratus. Ale když už jsem jel mimo své tradiční trasy, řekl jsem si, že bych mohl taky skouknout Gymnocactus pailanus a Echinocereus delaetii, který jsem před šesti lety viděl na druhé straně Sierra de la Paila prakticky za tmy.

    Za Nuevo Yucatan jsme tipli nenápadnou odbočku a vydali jsme se klikaticí mezi kopci do údolí, abychom se pak dostali na úpatí proklatě prudkého kopce. Ten den nám zrovna vyšlo počasí a sluníčko v kombinaci s bezvětřím přichystalo prekérní podmínky pro výstup po jakési snad bývalé cestě, po které si nedokážu představit, že by něco mohlo jet. Jen ve dvojici s kamarádem Sergejem jsme doslova vyběhli nahoru, kde se nám otevřel pohled na planinu, na které jsme někde v dálce tušili rančo Pareňos. Na hraně vrcholových skalních výchozů jsme našli obě hledané rostliny.

    V kultuře není Gymnocactus pailanus příliš častým hostem, svoje typické květy ukazuje brzy zjara. Pěstování je náročnější, je citlivý na nevhodnou zálivku, přirůstá pomalu, a tak se pěstuje často roubovaný.

Gymnocactus pailanus PA 3013, Pareňos, Coahuila