Na druhé cestě v roce 2012 jsme potřebovali ušetřit jeden den, tak jsme návštěvu asteriasu oželeli. Na třetí cestě jsem naplánoval jeden den na návštěvu lokality u Lucio Blanco ve státě Tamaulipas. Zvolil jsem právě tuto lokalitu, protože poblíž roste Ariocarpus trigonus a Gymnocactus saueri ssp. gonzalezii. Na lokalitě jsme zpočátku našli mnoho trigonusů, ale jen jeden malý nedospělý asterias. Když jsme se posunuli z více do roviny, nakonec jsme našli i pár dospělých krasavců.

Astrophytum asterias MH 114, Llera - Gonzalez, Tamaulipas

    Astrophytum asterias objevil baron Karwinski už v roce 1843. Původní rostliny a údaje o nalezišti se nazachovaly a tak trvalo dlouhá desetiletí, než si náš ikonický kaktusář a cestovatel Alberto Vojtěch Frič všimnul rostlin v botanické zahradě v Mexiku, aby je potom v roce 1923 znovu objevil pro kaktusářskou veřejnost. Dovezl tehdy stovky, spíše snad tisíce rostlin do Evropy. Bohužel velká část importů zmrzla na hranicích.

    Jak jsem psal výše, Astropyhtum asterias byla moje srdeční záležitost a toužil jsem tuto výjimečnou kytku vidět v přírodě. A tak jsem koncem října roku 2014 naplánoval cestu k Lucio Blanco, abych tento výjimečný kaktus spatřil v přírodě. Cesta probíhala zprvu bez potíží, vyrazili jsme brzy ráno z Galeany na Linares. Projeli jsme přes paso El Jebanito, jehož název moje ruské kamarády velmi pobavil a dorazili jsme do Linares. Jenže Rusové, stejně jako Češi, mají velký respekt před policisty a pokud mohou, tak se jim obloukem vyhnou. Jenže mexičtí policisté nejsou hloupí jako ti naši a mají oči na stopkách. Takže si nás velmi brzy všimnuli a pod záminkou vyvezení za město nás odvezli na výpadovku, aby nás podrobili kontrole. Nejmenší z policistů na nás dělal ramena, což jeho kolegové se stoickým klidem akceptovali. Chtěl si nás vyfotit do policejní databáze, jenže nebyl schopen zprovoznit foťák na svém mobilu. Jeho neúspěšnému snažení jsme se smáli nejen my, ale i jeho kolegové od policie.

    Nakonec jsme se vydali na Lucio Blanco. Když jsme dorazili na lokalitu, našli jsme jednu juvenilní rostlinu. Věnoval jsem se hlavně A. trigonus, ale když jsem se nabažil desítek kvetoucích rostlin, začal jsem usilovně hledat asteriasy. Nakonec se mi v dolní části lokality podařilo nalézt několik dospělých rostlin (PA 1312). Litoval jsem, že jsem nenašel jediné semínko. Ale co už, třeba příště.

    Ve sbírkách je Astrophytum asterias běžným kaktusem, v posledních desetiletích se objevila velká spousta kultivarů s různým tvarem a barvou květů a mnohdy bizarně vločkovaná. Původní "kabuto" a "superkabuto" jsou dnes zastaralá. Je škoda, že nejsou k dispozici semena s evidovanou lokalitou z populací v USA.

    Asterias mi leží na srdci už hodně dlouho, snažil jsem se sehnat semena ze všech možných lokalit, ale k dispozici jsou prakticky jen tři lokality: Lucio Blanco, Llera de Gonzalez a Fortín Agrario. Konkrétní sběrovka z USA není k sehnání.

    Po dlouhé pauze od jarní cesty v roce 2019 jsem se na podzim roku 2021 dostal konečně do milovaného Mexika. Jedním z hlavních cílů bylo prověřit situaci Astrophytum asterias na lokalitách Fortín Agrario, kterou možná znáte pod starším názvem Estación Calles a Llera de Canales. Zvláště Fortín Agrario mě interesovalo z toho důvodu, že je to poslední z enkláv výskytu A. trigonus, kterou jsem ještě nenavštívil. Navíc v té oblasti rostou i Hamatocactus setispinus a Thelocactus schwarzii, které jsem zatím v přírodě neviděl. Hledat se tyto kaktusové šperky jsme vyrazili 27. října. Podzim 2021 byl ve středním Mexiku ve znamení lijáků a záplav. Měl jsem trochu obavy, jaké počasí nás potká. Ale měli jsme štěstí, deště už byly pryč a obloha byla jasná. Super. Jenže každá mince má dvě strany - a tou rubovou bylo 26 stupňů ve stínu, 100% vlhkost vzduchu a bezvětří. Po půl hodině hledání v hustém porostu jsem myslel, že vypustím duši. Kdo nosíte brýle jako já, víte, že z každé řasy stéká malá kapka na vnitřní plochu brýlových skel a po chvíli vidíte akorát tak kulové. Při příchodu na lokalitu nás nadchly stovky Thc. schwarzii. Místy jich bylo tolik, že se nedalo nikam šlápnout - a to opravdu nepřeháním. Nádherné napité rostliny, každá jiná, ale bohužel bez semen a bez květů. Pak jsme začali potkávat jednotlivé A. trigonus a taky úžasné homalocefaly. Nakonec se Sergejovi podařilo najít vytoužený asterias. Dospělé rostliny byly menší než ty, které jsem viděl u Lucio Blanco, ale o to více nás potěšilo množství dorostenců, které jsme našli v blízkém okolí. Rostliny dostaly studijní číslo PA 3678:

Namlsaní úspěchem jsme se přesunuli na další lokalitu u Llera de Canales. Prodírali jsme se hustým lesem, co chvíli jsme museli měnit směr a obcházet neprostupné úseky, až jsme konečně dorazili na mýtiny, které jsem měl v navigaci stažené ze satelitu. Bohužel jsme asteriasy nenašli, mýtiny byly sekundárního charakteru a zřetelně byly důsledkem lidské činnosti. Obrovskou záplatou na neúspěšné hledání asteriasu bylo nalezení H. setispinus, rostliny, která mě přivedla ke kaktusaření. Jak jsem po zjistil po návratu, asteriasy bylo nutné hledat právě v tom hustém neprostupném lese. Tak třeba příště.

Jaro 2023:

To příště netrvalo zas tak dlouho, jen rok a půl. U Llery jsme prolezli hezký kus lesa, ale asteriasy jsme nenašli. Zato nás našli zakuklení ozbrojenci, které vedl chlápek v bílé uniformě. Když jsme mu řekli, že hledáme kytky a že odstavené auto u cesty je naše, potřásl si s námi rukou a v klidu a míru jsme se rozešli. U Fortin Agrario jsme našli pěkné rostliny, měli jsme smůlu v tom, že tisíce Thelocactus schwarzii měly poupata před rozkvětem, ale my jsme neměli možnost se k nim za pár dní vrátit.