Astrophytum coahuilense objevil v roce 1923 český cestovatel A. V. Frič. Brzy potom se dostal do evropských sbírek, kde byl často zaměňován za známější A. myriostigma. Přestože jsou si obě rostliny na první pohled velmi podobné, příbuzné si zas tak moc nejsou. Astrophytum coahuilense má blíže ke skupině A. capricorne, o čemž svědčí červený jícen květu a taky podobnost klíčenců a mladých semenáčků. Taky hybridizační pokusy ukazují, že si A. coahuilense a A. myriostigma nejsou zase tak blízce příbuzné. Rostliny je možné od sebe odlišit podle hustšího a plstnatějšího vločkování, více či méně oranžově-červeného jícnu květu a plodu, který se otevírá po obvodu. A. coahuilense je schopno dorůst opravdu úctyhodných rozměrů, ve sbírkách jsem viděl staré rostliny o průměru a výšce přesahující 35 centimetrů!

Astrophytum coahuilense SB 878, Cerro Bola, Coahuila

    Areál výskytu se rozprostírá v Coahuile od Parras de la Fuente přes Viesca, Sierra zavaleta, Cerro Bola až po Laredo v Durangu. Rostliny jsou poměrně uniformní, některé populace mají naznačené jakési příčné žebrování.

    Astrophytum coahuilense jsem viděl jen na jedné lokalitě. Na druhé výpravě v roce 2012 jsme jeli prozkoumat Sierra Zavaleta. Zkoušeli jsme se tam dostat přes Dunes de Bilbao, což byla naprostá hloupost, protože jsme po několika desítkách metrů zapadli do písku, který by se hodil rovnou do přesýpacích hodin. Nakonec jsme se vpodvečer dostali k náběhu pohoří a začali jsme hledat astrofyta. Bohužel se nám moc nedařilo, ale byli jsme spokojeni s pozorováním bělostných trsů Thelocactus bicolor var. bolaensis. Karel nás potom rozvezl po jednom po několika kopcích, abychom prozkoumali větší plochu. Pak nás zase svážel zpátky. Když jsme nakonec vzali na původně první lokalitě, kde jsme hledali ještě všichni, kamaráda Vaška, zklamaně jsme odjížděli přes vyschlou lagunu k San Pedro de las Colonias. Utahovali jsme s v autě z Vaška, kolik že těch coahuilense viděl. Řekl, že jich moc nebylo, tak dvě-tři rostliny. Brali jsme to jako kaktusářskou latinu a tak jsme ho dále štenkrovali - a co semena, jistě nějaká máš, že? A on na to, že něco semen má. Tak jsme mu řekli, aby nám nějaká dal - a on vytáhl sáček a začal z něj odsypávat. V tu ránu jsme obraceli auto a jeli zpátky na lokalitu, kde jsme začínali průzkum. Našli jsme pár rostlin a dokonce i několik semen, která unikla Vaškově odsávačce. Studijní číslo PA 0673. Na lokalitu jsem se vrátil ještě o tři roky později, když jsme hledali Lophophora fricii.

    Přestože v přírodě osídluje A. coahuilense velmi suché biotopy, v kultuře nečiní potíže. Do mojí sbírky se dostaly rostliny velmi brzy. Moc se mi líbily na fotografiích v knize "Lovec kaktusů" a s nadšením jsem přijal několik rostlin, které mi věnoval pan Šilínek z Krnova. Měl malý skleník na střeše garáže a v něm mimo jiné i pěknou bedničku výsevů Astrophytum coahuilense. Považoval je za myriostigmy, až já, jako malý chlapec, jsem je správně určil. Rostliny jsem zasadil do šestek květináčků někdy v roce 1984. A chudáčci jsou v nich dodnes. Musím je hned zítra (20.6.2018) přesadit. (nepřesadil jsem) Mám je zapomenuté na horní polici v nejteplejší části skleníku. Pomalu přirůstají a občas kvetou. Nemají sběrovku, tak jsou tak nějak mimo zájem - a to jim paradoxně asi svědčí.