R. saueri

Gymnocactus saueri byl objeven v údolí Jaumave v roce 1925 Baumem a P. Sauerem, po kterém nese i jméno. Popsal ho Bödeker v roce 1928. Podobně jako G. ysabelae byl dlouhá léta nezvěstný, znovuobjeven byl v osmdesátých letech minulého století A. B. Lauem a W. A. Fitz-Mauricem severně od Jaumave a Reppenhagenem s Moellerem západně od Jaumave. Literární údaje o tomto druhu jsou dost skoupé, není mnoho lidí, kteří jej viděli v přírodě na vlastní oči.

Gymnocactus saueri TCG 47001, San Vicente, Tamaulipas

V údolí Jaumave jsem byl zatím třikrát. Poprvé jsem stěží na poslední chvíli našel obregonii, podruhé jsem si splnil přání vidět Mammillaria prolifera a potřetí bylo cílem vidět pospolu obregonii s trigonusem a konečně najít Gymnocactus saueri. Hledal jsem ho i na dvou prvních cestách, ale měl jsem jen orientační informaci, kde roste, takže snaha vyšla naprázdno. Při posledním pokusu nám počasí nepřálo, no posuďte sami -izobary:
980 hPa, 05330 05528 05730, 990 hPa, 05030, 05223, 05722, 06030. Výška, tlak, teplota, rosný bod: 305, 990, 12.0, 9.4, 800, 939, 15.1, 9.0, 4610, 587, -5.3, -16.3. Horší počasí jsme si nemohli přát! Celou noc lilo, byla zima, ráno cáry nízko nad zemí a přerušovaný déšť.

Z tohoto místečka jsou to už jen dva kilometry po kamení, které vidíte vlevo...

Celý den jsme chodili po trigonusech, dorazilo nás hledání obregonií v mokré trávě do pasu na špatné GPSce. Proklínali jsme mokří a zkřehlí ty, kteří nám je dali. Odpoledne jsme si jeli spravit náladu do Nogales. Cestou jsem si splnil přání vidět obregonku s trigonusem, pokochal se kvetoucími minory na jedné mojí předchozí lokalitě a vydal se na saueráky. Přezul jsem se do suchých tenisek, dal si suché kalhoty, pár mocných loků El Jimador, vzal dvě Tecate a vyrazil. Prodrali jsme se hustým mokrým porostem k řece, která teče od San Vicente k Nogales. Někde ve svahu nad ní na vápencových plotnách by podle fotografií z netu měl tento špek růst. Minule jsem to zkoušel níže po proudu, teď jsem se vydal proti proudu. Kdo jste tam byli, víte, že cesta korytem po hladkých valounech všech velikostí není pro nohy zrovna žůžo. Po cca kilometru klopýtání vyschlou řekou jsem to vzal do svahu. Sprška vody z keřů a průchod travou mě dostal do situace před hltem tequilly - byl jsem zase mokrý na kost. Čas kvapil, byl jsem na to sám, kamarádi nešli, tak jsem běžel po indiánsku, znáte to. Proběhl jsem stádem koz, vyplašil pár kravek a vyběhl do skal. Samé popadané zlámané větve, mokrý humus ve spárách skal, do toho opuncie, mamilárky, sem tam nějaký echinocereus, až jsem v příšeří keřů narazil na povědomou rostlinku. Sláva! Gymnnocactus saueri! Tak tady je... Našel jsem jen pár rostlinek, na větší průzkum vzhledem k pokračujícímu soumraku nebyl čas. Rostly jak ve spárách skal, tak v humusu mezi kameny. Udělal jsem pár fotek, prošťáral temena a utíkal rychle zpátky k autu. Večer jsem to pořádně oslavil. Co bylo po ránu, si můžete přečíst v článku o Gymnocactus viereckii. A kdeže to vlastně G. saueri roste? Východně od Jaumave, kecali pánové Lau, Fitz-Maurice, Reppenhagen a Moeller. Nebo že by ne???

Gymnocactus saueri PA 1187, San Vicente, Tamaulipas

Gymnocactus saueri PA 1187 - dvouletý semenáček na Peireskiopsis