Gymnocactus viereckii (Werderm.) Backeb. var. major Glass et Foster, dnes řazený do rodu Turbinicarpus, byl popsán v roce 1978. Od té doby se do našich sbírek příliš nerozšířil. Přitom je to velmi pěkná rostlina, která na podzi potěší svými krémově žlutými květy.

    Typová lokalita byla udána jako kopce jižně od Mier y Noriega, Lau našel rostliny poblíž Lazaro Cardenaz (L 730) a Presa de Guadalupe. Obecně lze oblast výskytu vymezit hraničními oblastmi států Nuevo Leon, Tamaulipas a SLP.

    Na lokalitu tohoto kaktusu jsem se chystal už dlouho, ale nikdy nezbylo dost času. Až na podzim roku 2018 jsem se rozhodl projet z Tuly do Dr. Arroyo přes El Gavial, San Ignacio a Cerros Blancos. Cesta nepříliš navštěvovaná a tomu odpovídá i její kvalita. Na lokalitu poblíž Naranja jsme přijeli vpodvečer, přímo pod lokalitou stálo červené auto, ve kterém seděl úplně namol opilý postarší Mexičan. Nechtěli jsme na sebe upozorňovat a taky se chtěli vyhnout případnému konfliktu, tak jsme jeli dále za Naranja směrem na San Gregorio, kde jsme u opuštěného ranča rozbili bivak.

    Ráno jsme se vrátili na lokalitu a hned po příchodu jsme našli desítky A. myriostigma se zavřenými poupaty. Gymnokaktusy (PA 2879) rostly o kousek výše na vápencových skalkách a taky měly poupata. Slunce ještě nevystoupilo nad obzor, tak jsme se rozhodli, že zajedeme navštívit A. agavoides ssp. sanluisensis a pak se vrátíme zpátky na lokalitu nafotit kvetoucí rostliny. Naše rozhodnutí bylo správné. Astrofyta se předháněla, kolik otevřou najednou květů, gymnokaktusy moc nespěchaly, největší rostliny nerozkvetly, přesto jsme viděli dost rozkvetlých menších rostlin. Závěrečným bonusem na lokalitě byla kvetoucí Opuntia stenopetala (PA 2890).

    Pěstitelsky není Gymnocactus viereckii var. major výjimečně náročná rostlina. Teplo, proudící vzduch, propustný substrát a střídmá zálivka jsou receptem pro úspěšné pěstování.