Ariocarpus confusus

Napřed trochu historie: už několik desítek let zpátky se mluvilo o tajemném „červeně kvetoucím trigonusu“. Pořádně se nevědělo, odkud přesně pochází, ale tu a tam přišly v zásilkách importů i rostliny z podrodu Ariocarpus, které měly jinou než bílou či žlutou barvu květu.

Ariocarpus confusus PA 0150, Marmolejo, Nuevo León

Ona „červená“ barva není zas tak úplně červená, je spíše růžově fialová (ale Turbinicarpus pseudopectinatus f. rubriflorus, nebo chcete-li „jarmilae“ má také tuto barvu), pravou červení se mezi severoamerickými kaktusy chlubí například echinocereusy z okruhu E. triglochidiatus. Ale vraťme se ke konfusáku, jak tento ariáček většina z nás familiárně nazývá. Postupem času se informace o „červeně“ kvetoucích trigonusech koncentrovaly do oblasti Aramberri (např. Říha), kde byl nakonec jejich výskyt definitivně potvrzen. Jenže ouha! Ony to zas tak úplně trigonusy nebyly. Některé vypadaly jako Ariocarpus trigonus, jiné zase jako Ariocarpus retusus (pomíjím na tomto místě zařazení jednoho jako poddruhu druhého). Nakonec se tuto zmatenou situaci snažil vyřešit svým popisem Halda, který fialově kvetoucí populace ariokarpusů (či spíše ariokarpů) z údolí Aramberri v mexickém státu Nuevo León popsal jako Ariocarpus confusus. Kupodivu zvolil přiléhavé jméno (confusus=zmatený) a ne svoje oblíbené „jarmilae“. Pak začala sháňka po těchto vskutku překrásně kvetoucích ariácích a brzy se v nabídkách objevily spousty semen. Nejznámější lokality jsou uváděny, vezmu to pěkně popořadě, jak se údolím projíždí, jako La Escondida, Dolores, Aramberri, Marmolejo a Joya de Bocacelly.

Jak jsem už napsal v úvodním článku, moje láska k ariákům je absolutní a právě teď si říkám, že můj nejoblíbenější druh je asi vždycky ten, na který právě myslím. Ale přesto mám asi konfusáček v hierarchii oblíbenců posunutý trošku výše. Asi je to tím, že to není jednoduchá rostlina. Teď nemyslím pěstování, protože tato patří spíše k těm méně problémovým. Je to opravdu v jeho velké variační šíři. A týká se to jak tvaru těla, tak tvaru a hlavně barvy i umístění květu.

Ariocarpus confusus PA 0150, Marmolejo, Nuevo León

A tady bych se chtěl trošku zamyslet. Už když jsem získal první konfusáčky od Vaška Janského, které měly označení lokalit jako Aramberri, La Escondida a Marmolejo, všiml jsem si, že rostliny z jednotlivých lokalit se trošku liší a jako na potvoru mi většina vykvetla krémově bílými a nebo růžovými květy. Ta plná fialová zkrátka nikde. A k dovršení všeho, když jsem získal rostliny GM 395, objevily se i barvy žlutá a dokonce dvoubarevné květy, vždy se světlým středem a fialovými konci okvětních lístků. Mockrát jsem to diskutoval se všemi našimi cestovatelskými kapacitami, jak to v přírodě v populaci s barvou květů vypadá a jestli se rostliny s různou barvou květů neliší i v těle. On totiž ze severu zasahuje k údolí Aramberri i Ariocarpus trigonus. (Údajně – a o tom později). Tak mě napadlo, jestli náhodou nejde o dva sympatrické druhy ariokarpusů, které rostou vedle sebe, jako například Turbinicarpus laui a T. pseudopectinatus a nevytvářejí něco na způsob T. x mombergeri. Oddělenost si udržují různou dobou kvetení a možná mají různé opylovače. To byla myšlenka, kterou jsem neustále otravoval všechny, kteří do Mexika jezdí. A odpověď byla vždy neurčitá, že to tam „rastie a kefuje sa všetko dohromady“ a ať si to tam zajedu okoukat sám. Kdo znáte moje martyrium s vízy a smolným zákazem vstupu do Mexika, víte asi, jak mi to pěnilo krev. Jo, ještě jedna věc mi ji léta pěnila: kdekdo z mých známých a příbuzných, když měl tu možnost, nechal mi zahrát od Michala Tučného „Všichni jsou už v Mexiku…“. Ale zpátky ke konfusáku: zkoušel jsem to řešit tím, že jsem mezi sebou sprašoval různě kvetoucí rostliny z importních semen a čekal, co z toho vypadne. Ale to přece ještě nemusí řešit problém, protože to nevylučuje bariéru specifického opylovače a navíc importní semena byla smíchána ze všech „podojených kytek“ (výraz Marťase pro sběr semen). Tak jsem prosil každou výpravu, ať mi dloubnou pár semínek a označí je barvou květu mateřské rostliny. Těch slibů jsem získal vcelku dost, žel žádné semínko. Nakonec jsem se za Velkou louži dostal a jedním ze dvou hlavních cílů bylo prozkoumání Ariocarpus confusus.

Ariocarpus confusus PA 0150, Marmolejo, Nuevo León

25. října jsme ráno vyrazili z Dr. Arroyo na sever. Dopoledne jsme zastavili na známém 90. km a dopoledne se kochali T. pseudopectinatus, G. subterraneus, P. strobiliformis a dalšími poklady. Bylo na tuto dobu dost horko, teploměr ukazoval přes 36 st. C a oba dva jsme se s Marťasem pěkně připálili. Na křižovatku La Escondida jsme se dostali někdy po poledni, zastavili jsme na spojovačce na Aramberri v místech, kde se z planiny zvedaly první kopce vlevo. Od Vojty Myšáka jsem měl informaci, že konfusáky pozoroval vpravo od cesty a že jsou shodné s GM 395. My jsme se vydali na levou stranu a postupovali jsme podél cesty terénem směrem k Aramberri. Cestou našel Marťas krásnou populaci Thelocactus conothelos, pravděpodobně var. auranticacus, která byla spíše ve vyšších partiích, já šel níže, spíše v části, kde se terén lámal do většího svahu. Postupovali jsme ke známé kokalitě, na kterou jsme měli GPS a byla asi 1,5 km před námi. Šlo mi o to, najít okraj populace. A skutečně jsme je asi po půl kilometru od zaparkovaného auta našli. A zrovna, když jsem se skláněl nad prvním konfusáčkem a pinzetou mu otevíral poupě, abych zjistil barvu květu, slyším Marťase ať dám bacha, že jde s policajtem. Překvapil Martina přímo v terénu, byl v béžovém maskáči, s rychlopalnou puškou a prstem na spoušti, který nepřipouštěl diskusi. Už jsme nějakou zkušenost s policií i armádou měli a bylo to vždy korektní a s úsměvem, tak jsme byli v klidu, navíc jsme byli „čistí“. Po příchodu na cestu nás hlídka zaskočila vyloženou nevraživostí. Musel jsem ukázat všechny fotky ve foťáku, Martin vyklopit naditou kapsu. Naštěstí z ní vypadla jen plechovka piva. Ukázali jsme doklady a mysleli si, že je jako vždycky po všem, ale nebylo. Policisté neustále blábolili něco o peyote a my je přesvědčovali, že jen fotíme. Pak jsme se chtěli vrátit zpátky do terénu, ale to nám zakázali a museli jsme po cestě jít k autu. Bylo to nějakých sedm set metrů. A policejní auto jelo krokem za námi. S blížícím se autem narůstala naše nervozita, protože jako úplní zelenáči jsme neměli v autě zrovna všechno uklizené. Naštěstí po překonání cca tří čtvrtin vzdálenosti nás policejní eskorta opustila a my se usadili v autě a ujížděli z horké lokality. Mně to otrávilo hodně náladu a ani další pivka mi ji nespravila. Jeli jsme údolím co nejdále a dorazili jsme na lokalitu před Marmolejo.

Ariocarpus confusus PA 0150, Marmolejo, Nuevo León

Ariocarpus confusus PA 0150, Marmolejo, stejná rostlina o rok později

Ariocarpus confusus PA 0150, Marmolejo, Nuevo León

Konfusáčky jsme našli rychle, ale zase jen s poupaty. Zato jsme viděli kvést Echinocactus platyacanthus. Marťas hledal Thelocactus conothelos var. aurantiacus a Echinofossuloc. erectocentrus. Na lokalitě jsme byli až do soumraku a až na zpáteční cestě jsme v záři reflektorů spatřili telokaktusy. Přespali jsme v pěkném hotelu na náměstí v Aramberri a ráno vyrazili na další lokalitu. Chtěl jsem najít lokalitu PP 47, ale nepodařilo se nám to, asi vzala za své, na staré cestě na Joya de Bocacelly nebyla ani kytička. A vůbec se nám nedařilo, ani Turbinicarpus hofferi jsme nenašli. Byli jsme pár desítek metrů od něj. Zklamaní jsme jeli zpátky, že kukneme k Marmolejo, jestli už nerozkvetly tamní konfusáky a vyfotit si lépe teláky. Pod kopcem z Joya de Bocacelly mi poznámky od Pavla Pavlíčka velely uhnout doprava. Je tam cedule San Rafael de los Cortez. Měli jsme GPS a údaj, že tam roste v prudkém svahu na skalách populace Ariocarpus trigonus. Zastavili jsme před brodem a korytem říčky se dali zpět. Po několika stech metrech jsme se začali škrábat do prudkého svahu po kozích stezkách. Marťas byl tentokrát v lepší formě a jako už vícekrát před tím zahlásil, že ty trigonusy má. Rychle jsem se vydrápal za ním a už si je začal taky užívat. Měli jsme štěstí, že nebyly moc poškozené kozami a taky že tři rostliny kvetly. Barva květů však nebyla trigonusově žlutá, ale dvě rostliny kvetly vyloženě bíle a jedna nažloutle.

Ariocarpus confusus PA 0169, San Rafael de los Cortez, Nuevo León

Později jsem se s Vojtou Myšákem shodl, že je to jeho VM 268, o kterém jsme u mě ve skleníku tolikrát diskutovali, jestli je to trigonus nebo konfusus. Vojtovi zatím nekvetly a já mám doma asi pět rostlin, které všechny kvetou krémově žlutě. Třeba mají v repertoáru i jinou barvu (?). Kloním se k názoru, že je to spíše A. confusus, protože má vatou blíže k A. retusus a ne pro A. trigonus typickou ulpívající vatu na tuberkulích. Trigonusy taky rostou spíše v naplaveninách než vyloženě ve skále. Kvete sice ze starších axil, ale k tomu později.

Ariocarpus confusus PA 0169, San Rafael de los Cortez, Nuevo León

Ariocarpus confusus PA 0169, rostliny na svislé skalní stěně

Lokalita Ariocarpus confusus PA 0169, San Rafael de los Cortez, Nuevo León

Ariáčky nám zahojily dopolední neúspěch a nazpátek jsme se zastavili v Marmolejo, jestli už kvetou? Nekvetly… Ale měly už dost velká poupata, podle kterých se dalo zjistit, jak pokvetou. Konečně jsem si splnil jeden ze svých dvou cílů: izolovaný sběr podle barvy květů. Pak ještě rychle sbíhám níže a hledám Marťasovi fosuláček, ale bohudík marně. Bohudík proto, že souhlasil s tím, že až pojedeme zpátky, ještě se sem na skok zastavíme. Večer jsme přespali zase v Aramberri, tentokrát ve vedlejším hotelu s krásným bazénem. Tři sta pesos za dvě osoby dohromady. Dobrá cena, slušná kuchyně.

Ariocarpus confusus PA 0169, San Rafael de los Cortez, Nuevo León

Ariocarpus confusus PA 169, San Rafael de los Cortez, Nuevo León

Na lokalitu jsme se vrátili 31. října a rostliny byly samý květ. Většina kvetla fialově, rekordmani měli i sedm květů. Pár rostlin kvetlo bíle či krémově, našel jsem i dvoubarevnou rostlinu. Bělokvěté a žlutokvěté rostliny je možné odlišit při pozornějším sledování i bez květů. Zatímco fialově kvetoucí rostliny jsou na slunci opáleny do bronzova, bělokvěté jsou zelené. Prý se to dá odlišit i po odhrábnutí části řepy, která je podobně různě barevná. Na tomto místě bych ještě vzpomněl rostliny od Vaška Janského – jedna z nich má na sobě zvláštní fleky, považoval jsem to za houbovou infekci. Stejně flekaté rostliny byly i na lokalitě u Marmolejo.

Ariocarpus confusus PA 0150 – rostliny s depigmentovanými skvrnami

Ariocarpus confusus PA 0150, Marmolejo, Nuevo León

Ze záplavy květů jsem byl tak vyšinutý, že jsem si to zapomněl natočit na kameru. Tento oddálený vrchol (poněvadž mezitím jsme byli na skafících…) mi velel zajistit vyvrcholení i mému partnerovi. Seběhl jsem do roviny a lítal křížem krážem, až jsem Marťasovi ten Echinofossulocactus erectocentrus u Marmolejo našel.

Martin byl tak hodný, že mě ještě cestou vysadil na místě, kde nás před týdnem vyhnali policisté a sám na hodinu odjel někam za La Escondida. Já jsem se věnoval svým konfusáčkům. Na rozdíl od předchozí lokality, kde byly rostliny v dobré kondici, tady jsem našel spoustu mumií a přeživší rostliny byly dost zbědované. Ale kvetly. Zatímco u Marmolejo bylo cca 80% rostlin s fialovými květy, tady byla situace jiná. Poměr barev květů byl spíše obrácený ve prospěch světle kvetoucích rostlin. Po hodince, která uběhla jako voda, jsme ještě neúspěšně zkoušeli najít další populaci za hřbitovem v La Escondida.

Ariocarpus confusus PA 0147, La Escondida, Nuevo León

Ariocarpus confusus PA 0147, La Escondida, zřetelně kvetoucí ze starších axil

Ariocarpus confusus PA 0147, růžově kvetoucí rostlina od La Escondida

Ariocarpus confusus PA 0147 bíle a žlutě kvetoucí jedinci u La Escondida

O rok později, v roce 2013, jsme zastihli A. cofusus v plné parádě. Spali jsme v balneu před Marmolejo, celou noc lilo. Ráno jsme sušili věci a na lokalitě Marmolejo jsem měl dost času natočit si záznam, který jsem rok před tím nepořídil. Lokalita před San Rafael de los Cortez byla v plném květu, bíle kvetoucí rostliny kvetly opět bíle, po nočním lijáku byly všechny vranečky krásně rozvinuté a pohled na kvetoucí ariáky mezi nimi byl pastvou pro oči. Po opět neúspěšném hledání T. hofferi jsme se přesouvali na jih. V La Escondida jsem přemluvil výpravu, abychom si zajeli kousek na západ od této křižovatky, kde jsem měl tip na novou lokalitu A. confusus. Po krátkém hledání jsme našli velké množství rostlin, které kvetly všemi možnými barvami. A jak jsem měl pocit, že v La Escondida bylo oproti Marmolejo více světle kvetoucích rostlin, na této lokalitě to bylo ještě markantnější. Těch světle kvetoucích tam byla takřka polovina. Zvláštní je, že zatímco rostliny na východ od křižovatky, kde kopce patří k masivu aramberrskému, jsou podobné spíše A. trigonus, na západ od této křižovatky, kde kopce k tomuto masivu už nepatří, jsou rostliny prakticky k nerozeznání od některých forem A. retusus.

Ariocarpus confusus PA 0824, západně od La Escondida, Nuevo León

Tolik z terénních pozorování. Zkusil bych to teď shrnout: Confusus je zkrátka confusus a mám ještě spoustu práce v terénu i doma ve skleníku. Na základě svých dosavadních znalostí si myslím, že barva květu podléhá nejspíš mendelovské dědičnosti a světlá barva je recesivní vlohou. Pokud mi z izolovaných sběrů ze světlých kytek vykvetou všechny (ano, všechny rostliny si nechám dojít do květu) bíle, budu muset zase přemýšlet. Jestli je A. confusus bližší k A. trigonus nebo A. retusus, určí nejspíš genetika, pokud ji někdo bude mít vůli udělat. Myslím si ale, že existují minimálně tři různé typy A. confusus. První, východně od La Escondia, odpovídá naši představě o „červeném trigonusu“ – jsou to rostliny, které jsou tělem velmi blízké A. trigonus, kvetou ze starších axil a možná častěji světlejšími květy. Rostliny GM 395 mají až neuvěřitelně dlouhé zobcovité tuberkule s terminálním zahnutím. Projevuje se to až u starších rostlin. Druhý typ má blíže k A. retusus. Jsou to známé sběrovky PP 420, PP 421, PP 585, PP 381…. a další a jako lokalita bývá uváděno Aramberri, Dolores a Marmolejo. Mívají i dost široké báze tuberkulí „f. furfuraceus“ a kvetou povětšinou fialovými květy vyrůstajícími ze středu rostlin. Morfologicky k nim patří i rostliny západně od La Escondida, kvetoucí častěji světlejšími tóny. Zatím poslední typ jsou světle kvetoucí rostliny od San Rafael de los Cortez (La Joya de Bocacelly), které vypadají jako A. trigonus, ale hrany tuberkulí jsou až moc ostře trojhranné a s vytaženou špičkou. Kvetou ze starších axil. Po první cestě jsem přemýšlel, že to vypadá, jako by byl retusus sevřený z obou stran údolí trigonusem. Co když byl předek A. confusus původně izolovaný ve středu údolí a kvetl jen tmavě a pak ho z obou stran zaplavil svými geny A. trigonus… Jenže západoeskondidská populace mi tuto tezi poněkud nabourala. Osobně mě velmi zajímá populace PP 47, která je kousek přes kopec od této světle kvetoucí populace. Bohužel jsem ji nenašel, možná je zničená výstavbou nové cesty. Na kopci nad cestou kamarádi rostliny nenašli, je třeba hledat pod křižovatkou nad San Rafael de los Cortez.

Na závěr něco z kultury. Ariocarpus confusus patří spíše ke snadněji pěstovatelným ariáčkům, pravokořenný kvete později než některé formy A. retusus a A. trigonus. Roubovanci kvetou bohatě a následující snímek je snad dostatečnou inspirací pro zařazení této rostliny do sbírky:

Ariocarpus confusus KMR 49, Aramberri, Nuevo León

A ještě jedna fotografie, je na ní jednoletý semenáček A. confusus PA 0147 ze semínka sbíraného na bíle kvetoucí rostlině in situ. Tak jak je to tedy s tou barvou květů? Asi sa to tam naozaj kefuje všetko s všetkým...

Po dvou letech, v roce 2014, jsem se opět vrátil do aramberrského údolí, abych pokračoval v průzkumu dalších lokalit A. confusus. Cílem bylo prozkoumat cestu až do San Rafael de los Cortez, oblast severovýchodně od La Esperanza a taky hřeben táhnoucí se od La Escondida k Aramberri, který je jižně od spojovací cesty.

Takže popořádku: v San Rafael de los Cortez roste úplný prd. Cesta dlouhá, nepříliš pěkná, všude vlhko, v samotném sídle na kopcích nerostly ani opuncie...

Dělníci spravují cestu do San Rafael de los Cortez

San Rafael de los Cortez...

Protože bylo po deštích, byla rozvodněná řeka, takže se nedalo jet do Marmolejo, což bylo super, protože jsem nemusel ztrácet čas prohlížením populace, kterou znám velmi detailně. Po návratu ze San Rafael jsme byli na známé lokalitě PA 169, kytky kvetly, kolega Sergej Batov tam nad několika rostlinami strávil dvě hodiny. To jsem nemohl vydržet a pěšky jsem se vydal na křižovatku, jejíž nejbližší okolí jsem prohledával, abych našel výše zmiňovanou PP 47. Bohužel bezvýsledně. Taky starou cestu na La Joya de Bocalelly jsem prohledával opět marně.

Ariocarpus confusus PA 0169

Měl jsem tip od Jardy Šnicera na A. trigonus-confusus u El Mezquital, ale přes řeku se tam nedalo dostat. Zkusili jsme to malinko severně od El Mezquital, kde jsem měl jednu anonymní GPS-ku. Po dlouhém hledání jsme našli jen dvě rostliny.

Ariocarpus confusus PA 1264, El Mezquital, Aramberri, Nuevo León

Další lokalita byla poměrně daleko od všech dosud známých, několik km od La Esperanza. Cesta autem špatná, pak ještě pár kiláků řečištěm řeky a hustým porostem, až se objevil kopeček, na kterém Jarda Šnicer našel zajímavý A. confusus, jenže nekvetl. Tak jsem to šel prověřit. Našli jsme poměrně dost rostlin, tělem i květem odpovídaly PA 0169.

Ariocarpus confusus PA 1283, La Esperanza I, Aramberri, Nuevo León

Ariocarpus confusus PA 1283, rostlina se žlutým květem

Ariocarpus confusus PA 1283, rostlina s bílým květem

Ariocarpus confusus PA 1283, semenáček

Na cestě zpátky jsme o nějaký kiláček dále našli ještě další mikropopulaci, vzhledem se nelišila od předchozích rostlin:

Ariocarpus confusus PA 1285, La Esperanza II, Aramberri, Nuevo León

Pak jsme se přesunuli mezi Aramberri a La Escondida za tzv. "rozpůlený kopec". Je to jedna z často navštěvovaných lokalit, rostliny na ní jsou A. confusus retusovského typu. Rostliny už odkvétaly.

Ariocarpus confusus PA 1302, Aramberri, Nuevo León

Na konec náročného pracovního dne jsme se ještě zastavili u La Escondida, v místech, kde pravděpodobně roste A. confusus GM 395. Na lokalitě jsme našli jen několik málo rostlin a podobně dopadli i kamarádi, kteří tam byli rok před tím. Ráno jsem si stahoval na hotelu maily a měl jsem jeden od Pavla Pavlíčka, kde mě prosil, jestli bych nenapsal na jeho web něco o tom, jak vysévám. Odpověděl jsem mu krátce: jdu si takhle s odsávačkou po Mexiku, zakopnu - a výsev je hotový. A právě to se naplnilo týž den v podvečer. Těch opravdu několik málo (jak říkali ruští kolegové "čuť-čuť) semen jsem na této lokalitě vysypal. V kamení jsem opětovně našel jen jedno jediné . Tak skončila třetí návštěva A. confusus.

Ariocarpus confusus PA 1309 La Escondida III, Nuevo León

A jak se dívám na Ariocarpus confusus po čtyřech letech zkoumání? Jsem trošku rozpačitý z rostlin PA 0169, PA 1264, PA 1283 a PA 1285: je to konfuzus? Podle Sergeje Batova rostou geneticky definovatelné A. confusus i v jiných částech Nuevo León. Nesmírně zajímavé jsou rostliny PP 46 a PP 965 - Pavel Pavlíček uvádí jako lokalitu La Joya de Bocacelly - hledal jsem je tam už třikrát a nenašel jsem je. Těch pár rostlin, které jsem viděl z importních semen, je tělem velmi podobných mým výše napsaným studijním číslům, ale kvetou také fialově - a to jsem u cortezské, mezquitalské a esperanzské populace neviděl, ale když jsem něco neviděl, ještě to neznamená, že to neexistuje. Počkám na potomstvo.

Podzim 2015:

Pobyt v Aramberri měl tři cíle: znovu navštívit lokalitu A. confusus PA 1309 a najít pár semínek a vidět zbývající dva turbinikarpusy - T. gracilis a T. hoferi. První úkol jsem splnil, našel jsem více kytek, oproti předchozímu roku jsem viděl více rostlin, jednu žlutě kvetoucí:

Ariocarpus confusus PA 1309 La Escondida III, Nuevo León

Opět jsem se pokoušel najít populaci pod La Joya de Bocacelly. A zase neúspěšně. Navíc jsem zjistil, že Mechulíni vykulčili široký pruh krajiny, staví se tam nová cesta nebo se bude pokládat potrubí, nevím. Podobně padla spousta rostlin při přípravě nové cesty z Dr. Arroyo na La Escondida. Člověku se chce brečet... Ale zpátky ke konfusáčku. Neúspěch pod lokalitou T. hoferi, kde by měly růst PP 46 a PP 965, byl kompenzován nálezem nové mikropopulace nad Joya de Bocacelly. Našel jsem jen osm rostlin, bohužel nekvetly a nebylo na nich jediné semínko. Takže nemohu posoudit barvu květu. Rostou nečekaně na vrcholové skalce na jednom z kopců nad Joya de Bocacelly:

Ariocarpus confusus PA 1765, Joya de Bocacelly, Nuevo León

Před noclehem v balneariu u Marmolejo jsme jen letmo kukli na A. confusus PA 0150:

Ariocarpus confusus PA 0150, Marmolejo, Nuevo León

Při odjezdu z Aramberri jsem se zastavil na mojí první lokalitě A. confusus (PA 0147). Na první cestě jsem viděl pár dokvétajících živořících kytiček. Letos to bylo lepší, bylo více času a taky byly rostliny v plném květu, tak jsem se mohl kochat jejich krásou:

Ariocarpus confusus PA 0147, La Escondida, Nuevo León

Završením úspěchů v aramberrském údolí byl nález nové populace Turbinicapus gracilis. Ne stejném kopci rostl taky Ariocarpus confusus (PA 1776):

Podzim 2016:

Letošní cesta měla, co se týče A. confusus, jednu prioritu. Tou byla návštěva populace jižně od Iturbide. Informace o této odloučené populaci jsem dostal od mých kamarádů letos v létě. Přesnou lokalitu jsem pak získal pod slibem zachování diskrétnosti a nebudu tedy uvádět bližší podrobnosti. Lokalita je vzdálená od běžných cest a dostupná je pouze pěšky nebo na soumaru. Tak mě napadá, že bych jednou chtěl zkusit navštívit nějakou lokalitu "po Fričovsku". Napadá mě, že by to nemuselo být k zahození třeba na Gymnocactus mandragora. Pronajmout si koně, pár oslů, naložit stan, spacák, vodu a jídlo na dva-tři dny a vyrazit. Ale zpátky k A. confusus u Iturbide. Jak jsem už předeslal, musí se jít poměrně daleko pěšky. Bohužel mi moji ukrajinští kamarádi, se kterými jsem byl na výpravě, cestu hodně zkomplikovali. Dva z nich se zasekli, že chtějí jít na Aztekium valdezii a nebyla s nimi domluva. Nepomohly racionální argumenty o časové náročnosti cesty na valdezko. A to tam jeden z nich loni se mnou byl. Trval na návštěvě. A já ať si jdu na konfusus. Počítal jsem mu, že z Iturbide ho do Loma Alta povezeme dvě hodiny, zpátky do Iturbide další dvě hodiny. A ještě čtyři hodiny z Iturbide a do Iturbide při návratu pro tyto dva ukrajinské "separatisty". Osm hodin času ztráta jen cestováním autem! Když má podzimní den sotva dvanáct hodin. Zuřil jsem. Dodržet časový harmonogram bylo s nimi už tak velmi obtížné. A teď taková bota... Zatnul jsem zuby. Jako na cestě už mnohokrát. Abych ušetřil aspoň pár hodin, do Loma Alta jsme je přivezli na noc. Ať si někde přespí a ráno si jdou ke všem čertům. Pozdě večer jsme se zbývajícím členem výpravy dojeli na nocleh do Iturbide. Ráno jsme se vydali na jih. Cesta mi byla nějaká povědomá. A ejhle! Tuhle bránu znám? Jasně. Tudy jsme na první cestě v roce 2011 projížděli s Marťasem, když jsme neúspěšně hledali geohintonii. Jenže jsme tehdy dojeli jen na vrchol horského hřebenu a po klikatici do údolí jsme se už nespustili. Tentokrát jsem byl už zkušenější, měl jsem stažené satelitní mapy a pomalu jsme krok za krokem klesali do údolí, kde byla vesnička. Tam jsme nechali auto a vydali jsme se korytem téměř vyschlé řeky. Navigace ukazovala asi pět kilometrů napřímo. OK, tedy sedmička. Vzal jsem vodu a vyrazili jsme. Po několika málo desítkách metrů to Žeňa vzdal. Že je to daleko a že nepůjde. Přitom na pohled pohodová cesta po řece, mírně z kopečku. Co dělat? Jít sám do neznámé, úplně opuštěné krajiny? Hrozná volba. Na jedné straně touha vidět unikátní konfusus, na druhé obavy o vlastní bezpečnost. Když jsem si k tomu uvědomil, že mě každý den v Mexiku stojí asi 2,5 tisíce korun a nechci kvůli dvěma zabedněncům proflákat celý den, vydal jsem se na cestu.

Šel jsem svižně podél zbytků řeky širokým korytem plným valounů. Cesta ubíhala celkem rychle, svítilo sluníčko a pofukoval mírný větřík. Svižným krokem jsem ukrajoval kilometr za kilometrem. Občas jsem z koryta vystoupil, když se ukázal kousek cesty, která koryto křížila. Kupodivu jsem našel pár obydlí. Avšak daleko větším překvapením bylo několik cyklistů na horských kolech, kteří to kolem mě profičeli korytem. Cestou jsem viděl nějaké fáborky a sprejem nastříkané značky. Ale tohle? Na kole jsem už něco ujel, ale v tom štěrku bych asi daleko nedojel. Pokračoval jsem až k jakémusi turistickému odpočívadlu. Uprostřed ničeho dlouhý pult se sedačkami a grilem.

"Rancho Aguilar Flores" hlásá hrdý nápis. Pak už zbývalo asi 1,5 kilometru. Šel jsem řekou, až jsem se dostal asi dvě stě metrů od GPS, kterou jsem od kamarádů dostal. Musel jsem se dostat z koryta řeky. Jenže to znamenalo vylézt na prudký břeh z drolivé břidlice. Zkusil jsem to, ale brzy jsem to vzdal. Sám, daleko od případné pomoci, jsem si do svahu netroufl. Nakonec jsem kousek dále našel kozí stezku, po které jsem se vyškrábal na plošinu nad řekou. Jen co se husté křoviny rozestoupily, otevřel se mi pohled na plácek z rozdrolené břidlice, ve kterém rostly ty nejkrásnější konfususy, jaké jsem si dokázal představit.

Šedomodré rostliny, jednotlivé i ve skupinách, s poupaty i odkvetlými květy. Je to jasný A. confusus, poupata jsou žlutá i červená. Kamarádi je neviděli kvést, takže jsem jim mohl potvrdit, že to je skutečně A. confusus. Nakonec se mi podařilo nalézt i jednu kvetoucí rostlinu, která kvetla typicky růžově-fialovým květem.

Úspěch korunoval nález úžasné kristáty. Posbíral jsem pár semínek a musel jsem se vrátit.

Cesta sem trvala dvě a půl hodiny, nazpátek při únavě a faktu, že to bude, i když mírně, ale přece jen do kopce, jsem počítal o hodinku více. Taky jsem už neměl vodu. Nabral jsem si vodu z řeky a vydal jsem se na zpáteční cestu.

Cesta po nestabilních valounech dala mým nohám dost zabrat, takže jsem nebyl schopen držet tempo a ploužil jsem se k autu. Asi kilometr od auta se objevil terénní automobil, jehož řidič ochotně naložil unaveného poutníka a přiblížil ho k vesnici. Byl jsem unavený, ale šťastný, že jsem tento unikátní Ariocarpus confusus mohl pozorovat. Ještě studijní číslo: PA 2186.

Dalším, dnes už fousatým cílem, byl A. confusus v oblasti La Joya de Bocacelly, studijní číslo PA 1765. Letos jsem jí dal mnohem více času, ale našel jsem opět jen osm rostlin z minulé cesty. Letos byla jedna odkvetlá a druhá s poupaty. Obě kvetou žlutě. Bohužel ostatních šest rostlin loni a letos nekvetlo a dvě květuschopné rostliny se nepotkávají. Takže nedělají semena. Proto je populace tak malá. V širším okolí jsem další rostliny nenašel. Jizva na protějším kopci je ošetřená proti erozi a pomalu se snad hojí.

Poslední Ariocarpus confusus jsem pozoroval při cestě na Dolores pár kilometrů za bílým kopcem mezi Aramberri a La Escondida. Patří do skupiny aramberrských rostlin, které jsou nejblíže A. retusus. Bohužel nám nekvetly a našli jsme jen několik rostlin. Studijní číslo je PA 2193:

Podzim 2017:

Jak je to vlastně s výskytem A. confusus? V údolí Aramberri je doložen na desítkách míst, ale jedná se skutečně o jednu taxonomickou jednotku? Osobně si myslím, že výskyt je mozaikový a nelze jednoznačně určit hranice mezi jednotlivými fenotypy. Zkrátka jsou populace fenotypově bližší A. retusus a nebo A. trigonus a nelze predikovat, kterému fenotypu bude populace bližší. Často je vzdálenost mezi jednotlivými fenotypy jen v řádech stovek či jednotek tisíců metrů. A tato malá vzdálenost může znamenat diametrálně rozdílný vzhled rostlin. A. confusus jsem viděl na devatenácti lokalitách. Většina byla v údolí Aramberri. Některé lokality nás mátly, protože jsme nebyli schopni rostliny bez znalosti květů kvalifikovaně zařadit. Ne vždy se nám podařilo zastihnout populace v plném květu a unikaly nám rostliny s růžovými květy, zvláště pokud byly zastoupeny v menšině. Na podzim roku 2017 jsem znovu navštívil populace u La Esperanza, nově jsem prozkoumal oblast za La Escondida, kde jsem byl na první cestě v roce 2011 neúspěšný, prověřil jsem populaci u Ojase, kde byli kamarádi na vážkách, jestli se jedná o Ariocarpus trigonus nebo A. confusus.

První lokalita, kde jsem měl možnost nově studovat A. confusus, byla pár kilometrů za hřbitovem v La Escondida. Jak jsem psal výše, už jsem tam před časem byl, jenže jsem tehdy jako úplný zelenáč netipnul ten správný kopec. O pouhých čtyři sta metrů. Letos jsem byl úspěšnější. Na první kopeček měl tip můj kamarád (PA 2454), který tam před několika lety byl:

Druhou populaci (PA 2457) jsem si, už jako zkušený harcovník, našel sám:

Po dvou letech jsem se zase podíval na můj první A. confusus, PA 0147:

Po třech letech jsem se vrátil na lokalitu u La Esperanza. Jak ten čas letí, myslel jsem že jsem tam byl loni... Přestože to byl jen průchozí bod na novou lokalitu Gymnocactus zaragozae, kam jsem se minule nedostal, návštěva stála za to. Zatímco minule jsem nabyl pocitu, že rostliny "umí" jen žlutou a bílou barvu květu, letos jsem si poopravil svůj názor, protože jsem našel rostliny s růžovou barvou květu, která jednoznačně přiřadila rostliny do okruhu Ariocarpus confusus.

Při návratu k La Esperanza mi to nedalo, abych nevylezl na kopeček, kde jsem byl minule neúspěšný, tentokrát jsem tomu dal více času a přešel jsem pasíčkem na vedlejší plošší pahrbek, kde jsem našel A. confusus PA 2463. Lokalita se nachází necelé tři kilometry jižně od předchozí, rostliny jsou vzhledem blízké A. retusus:

Na závěr dne jsme ještě zajeli asi tři kilometry západně za El Mezquital, kde jsem měl nepřesný tip na zajímavý ariokarpus, který vypadal jako A. trigonus. Zatím nebyly informace o tom, jakou barvu květů rostliny mají. Měli jsme štěstí, že jsme v zapadajícím slunci viděli kvetoucí rostliny. Ukázalo se, že se jedná o A. confusus, viděli jsme celou škálu barev květů, které konfusus umí. Studijní číslo PA 2464:

Pokoušeli jsme se, bohužel neúspěšně, najít A. confusus až za San Rafael de los Cortez, dojeli jsme po rancho La Caballada, prošli pár kopců, abychom se pak vrátili zpátky k El Mezquital, kde jsem den před tím viděl jeden perspektivní kopeček. Napřed jsem si spravil chuť na lokalitě PA 1264, kde jsem minule nenašel ani jednu rostlinu. Letos jsem viděl desítky kvetoucích rostlin, stačilo jít kousek dále a líp číst krajinu:

Povzbuzen úspěchem, nechal jsem zastavit necelého půldruha kilometru od El Mezqiutal. Poměrně rychle jsem našel novou populaci A. confusus (PA 2470), růžová poupata a jedna růžově kvetoucí rostlina v plném květu mě nenechala na pochybách, o který ariokarpus se jedná. Na lokalitě jsme byli kolem půl třetí odpoledne 28. října. Foukal silný vítr a bylo 15⁰C. Mikina se hodila. Rostliny svým vzhledem asi nelépe odpovídají těm, které před časem sbíral Pavel Pavlíček po La Joya de Bocacelly (PP 47). Rostliny s tímto studijním číslem z přírody neznám. Viděl jsem je u Pavla ve sbírce. Opakovaně jsme se je snažili s kamarády v přírodě nalézt, ale bohužel bez úspěchu. Je možné, že populace zanikla při výstavbě nové cesty na Lampacitos. Tedy PA 2470:

Po odjezdu z Aramberri jsme se ještě zastavili na lokalitě zvané Dolores (PA 2193). Minule jsem našel jen několik málo rostlin a ani letos to nebylo lepší. Ale stálo to za to, při zapadajícím slunci jsem viděl jednu kvetoucí rostlinu:

Poslední zastávkou u Aramberri byla populace PA 1302. Před třemi lety jsem nacházel desítky velikých rostlin, bohužel mezi tím protnula lokalitu veliká jizva, která zahubila spoustu rostlin:

Posledními A. confusus, který jsem na podzim roku 2017 viděl, byly rostliny u Ojase. Je to jedna z nejsevernějších populací tohoto druhu, roste padesát kilometrů severně od Monterrey (PA 2510). Lokalita je známá už déle, ale stejně jak dlouho je známá, tak dlouho se vedou diskuse o druhovém zařazení rostlin. Nejspíš proto, protože doposud neměl nikdo možnost sledovat rostliny v květu. Podobných populací je v širším okolí více, například necelých dvacet kilometrů vzdálená u Mamulique. Ono i naše označení Ojase není přesné. Rostliny se nacházejí jen pár stovek metrů nad rančem, přes který je zakázaný průjezd. Ale když se člověk slušně zeptá, bez problémů ho rančer pustí. Když jsme domlouvali průjezd, ptal jsem se ho i na jméno ranče, odpověděl mi, že Mamulique. Pak jsme vystoupali na kopeček se sloupem vysokého napětí. V jeho okolí jsme našli dostatek rostlin, které kvetly nejrůznějšími barvami - od očekávané žluté, přes růžovou a bílou, které naznačují příslušnost k A. confusus. U Mamulique (PA 1398) rostou podobné rostliny, které kvetou pouze žlutě, alespoň pokud jsem měl možnost dvakrát pozorovat. Fotky těchto rostlin jsou ve článku o A. trigonus. Ale zpátky k populaci PA 2510. Rostliny mají šedivou pokožku a na tuberkulích jsou koncentrické světlejší kroužky. Mladší rostliny mají ostřejší hrany tuberkulí.

Jaro 2019

Loni jsem konfususy úplně minul, takže nastal čas pokračovat v průzkumu. Tentokrát jsem dotáhl do konce oblast proti proudu řeky za Mezquitalem, posledně jsem skončil u náhodně nalezené populace PA 2464. Tentokrát jsem po cestě pokračoval dále a prohledal každý vrcholek. Výsledkem byly dvě nové populace PA 3512 a PA 3519, které jsou velmi podobné populaci PA 2464. Rostliny jsou dost malé, hodně zapuštěné v kamenitém substrátu, upřednostňují výchozy hnědé břidlice. Kvetou žlutě, některé s růžovým proužkem. Fotografie jsou z podzimu 2022:

... Ariocarpus confusus PA 3512

... Ariocarpus confusus PA 3519

Další, zatím poslední populaci u El Mezquital, považuji za jednu z nejpěknějších v této oblasti. Rostliny rostou v břidlicové stěně nad řekou a není jich tam víc než pár desítek. V plném květu jsem je neviděl, ale poupata naznačovala, že některé rostliny kvetou fialově. Studijní číslo je 3528:

Podzim 2022:

Na třetí pokus jsem navštívil izolovanou populaci daleko za San Rafael de los Cortez. Rostliny rostou opět v prudkém nepřístupném břidlicovém svahu. Není to břidlice, jak ji znám z Rayones, kde se po ní dá v pohodě chodit, aniž by se sesunula lavina sutě. Na této lokalitě, kterou označuji jako Rancho La Mora (PA 3923), jsem se bořil do ujíždějící masy břidlice a bylo prakticky nemožné vystoupat výše do svahu. Naštěstí několik málo rostlin roste v nižší části svahu a dalo se k nim dostat aspoň na pořízení pár fotek.