Ariocarpus retusus

Jméno tohoto druhu je už hodně fousaté, vždyť bylo Scheidweilerem (Michael Joseph François 1799-1861) publikováno podle rostlin ze sbírky Henri Guillaume Galeottiho v Bruselu už v roce 1838. Později se objevilo několik rekombinací, se kterými nebudu zdržovat a taky několik infraspecifických jmen, ať už se jednalo o subsp. confusus (o tom již bylo pojednání v jednom z dřívějších dílů), subsp. horacekii, jarmilae, panarottoi, sladkovskyi převážně z dílny J. J. Haldy, které nejsou mnohdy akceptovány a jsou vnímány jako nepříliš přesvědčivé názvy lokálních populací. Ale proč ne, když se v diskusi o A. retusus řekne „horáčeki“, nemusí se vysvětlovat, že se jedná o rostliny od La Luz jižně od Matehualy. Před nedávnem přibyla kombinace A. retusus ssp. pectinatus Weisbarth pro rostliny, které mají brázdu s pektinátními trny na horní hraně tuberkulí. Lokalita je uváděna u popisu velmi volně jako Huizache (?) a původ od A. Laua z roku 1971. Podle toho, co jsem viděl ve sbírkách, některé rostliny jeví známky hybridizace, jiné mají blízko k poslední nezmíněné platně pojmenované subspecii, kterou je ssp. scapharostroides. O možném hybridním původu některých rostlin svědčí malá uniformita a také to, že některé v průběhu života mění tvar tuberkulí, délku brázdy, počet trníků a množství vlny v brázdě či chcete-li areole. Ještě bych se rád zmínil o Ariocarpus furfuraceus, popsaném původně jako Anhalonium furfuraceum J.M.Coult, 1894, nyní považovaném za varietu nebo přímo bezvýznamnou odchylku v rámci druhové variability. Jak už před lety psali Chvastek a Žwak v časopise Kaktusy, na některých lokalitách lze najít plynulý přechod mezi typickými „retusus“ a „furfuraceus“. A aby byl výčet jmen kompletní (snad jsem na někoho nezapomněl a neurazil ho, oni někteří kaktusáři jsou ješitní až hrůza), přidávám ještě A. retusus ssp. trigonus od znalců nad jiné povolaných – pánů Andersona a Fitz Mauriceho. K jejich kombinaci nemohu mít výhrady, holt botanici vidí kytky jinak než pěstitelé. Pro mě je taky na světě jedna smetanka lékařská (bacha, pampelišek už je fůra) a specialisté by jich popsali desítky.

Ariocarpus retusus, můj první, po třiceti letech stěhování na důchodku ve skleníku

Ale konec salónní botaniky, zpátky ke kytkám. Při mojí první návštěvě Mexika jsem A. retusus nevěnoval mnoho pozornosti a času, protože prioritou byl A. confusus a A. scapharostrus. Další cesta byla více výletem a okružní jízdou, navíc i časově a kilometricky delší, takže jsem viděl lokalit s A. retusus více. A často byl retusáček v roli doprovodné vegetace. No představte si, takovou hříšnou větu já napíšu. To je jako kdyby Vojta Myšák napsal, že někde jen tak mimochodem rostla lofofora. No ale zkuste napsat, že překrásný A. retusus doprovázela ve vrcholových partiích lokality prachobyčejná Mammillaria sanchez-mejoradae!

Nejlepší bude, když vezmu lokality jednu po druhé, jak jsem je postupně navštívil a kuknu při tom do deníku.

Ariocarpus retusus PA 292, vysílač nad El Huizache, SLP

První Ariocarpus retusus jsem viděl na kopci s vysílačem nad El Huizache. Ona je to moc pěkná lokalita. Určitě patří do kategorie hotspot – oblast s vysokou mírou druhové diverzity. Na pár hektarech najdete mimo jiné Astrophytum myriostigma, Lophophora williamsii, Coryphantha glanduligera, Neolloydia matehualensis a taky krásnou formu A. retusus, kterou mnozí označují jako var. elongatus. Měl jsem štěstí, že jsem obou návštěvách lokality viděl ariáky v květu. Květy byly u většinou čistě bílé, jen občas s růžovým nádechem. Nevím, jestli onačení „elongatus“ je zcela na místě, ale ze všech forem A. retusus mám asi tu huizačskou nejradši. Možná proto, že je nejpodobnější mému prvnímu a dosud žijícímu nejstaršímu ariáku ve sbírce, jehož fotografie otvírá tento díl. Už jsem o něm psal.

Ariocarpus retusus PA 292, vysílač nad El Huizache, SLP

Druhá a poslední lokalita, kterou jsem navštívil na první cestě, leží nedaleko El Pedernal poblíž lokality Echinofossulocactus coptonogonus. Tato populace má kratší, ostře řezané tuberkule s terminální areolou. Řekl bych, že odpovídá nejvíce mojí představě o typovém A. retusus.

Ariocarpus retusus PA 323, El Pedernal, SLP

No uznejte, že s těmito dvěma navštívenými lokalitami jsem si nemohl dovolit napsat něco o A. retusus. Dobrý důvod navštívit znovu Mexiko, ne? Tak pokračuji lokalitami ze druhé cesty.

Další retusus, který jsem měl možnost pozorovat, roste jižně od Mathualy u La Luz. Je to typová lokalita formy popsané jako ssp. horacekii. Tuberkule mají ostřejší kýl, širší bázi, vypouklý hřbet a protaženou špičku. Květy jsou bílé, vnější okvětní lístky často s růžově fialovým proužkem.

Ariocarpus retusus ssp. horacekii PA 445, La Luz, SLP

Nějakých 23 km severně od Matehualy jsme úsěšně hledali Turbinicarpus valdezianus. Doprovázel ho mimo jiné i A. retusus. Naplňuje moji představu o Anhalonium furfuraceum.

Ariocarpus retusus var. furfuraceus PA 451, 23 km severně od Matehualy, SLP

Z deníku:

7. 10. 2012, neděle ...pak jsem nás ještě navedl na lokalitu M. sanchez-mejoradae. Je to kouzelné místo, škoda, že jsme tam byli až pozdě odpoledne, takže rostliny jsme fotili bez sluníčka. Už dole pod kopcem byly nádherné obrovské horizontíky a mamilárky, výše přibyly fosuláky, neolloydie. Kdosi nahlásil retusus. Já jsem hledal ve spárách kamenných výchozů sanchezky. Našel je Henrik na samém vrcholu kopce. Mnohé byly pod kameny, jak tam mohou růst, netuším. Dokonce jsme našli celou mateřskou školku prťavých semenáčků. Pak šel Karel dolů, Vašek Chmel mu řekl, že sejdeme opačnou stranou kopce, ať pro nás přijedou autem. Cestou dolů po jihozápadním svahu jsme našli stovky malých retusáčků. Nekvetly a taky se v nich nedala najít žádná semínka. To mě dost štvalo. Ale přece jen jsem slavil úspěch: našel jsem leuchtenbergii! V posledním retusáčku před odjezdem jsem vyškrábnul několik semínek. Takže jsem byl nakonec velmi spokojený.

Ariocarpus retusus PA 464, Rancho El Vergel, NL

Za další populací A. retusus se přesuneme až do Coahuily ke General Cepeda. Ariáky jsme našli při hledání Astrophytum capricorne var. minor. Jediný den na naší výpravě bylo pošmourno s cáry mlhy a nízkých mraků. A to právě na lokalitě A. retusus var. furfuraceus u General Cepeda.

Ariocarpus retusus var. furfuraceus PA 482, General Cepeda, Coahuila

Dalších pár dnů jsme věnovali astrofytům z okruhu capricorne. Abych pravdu řekl, bylo jich na mě jakožto ariákofila trošku moc. Ještě, že jsme občas zakopli o A. fissuratus, ale o těch jsem už psal (a ještě něco napíšu). Když jsme minuli nejsevernější bod výpravy u Cuatrocienegas a začali se vracet na jih, nemohli jsme nenavštívit věhlasnou lokalitu u La Paloma, proslulou velkým množstvím kristátních A. retusus. Prý je jich tam přes dvacet. Přijeli jsme tam se západem slunce a našli opravdu krásné rostliny se zavřenými květy. Samozřejmě i na kristáty došlo. Ony jsou to tak obrovské rostliny, že prostě nejdou přehlédnout.

Ariocarpus retusus PA 753, La Paloma, Coahuila

Druhou nuevoleonskou lokalitou A. retusus byl nízký pahrbek severně od La Ascension. V některých katalozích jsem u rostlin z této oblasti našel označení A. retusus-trigonus. Možná proto, že někteří jedinci této populace měli dost protažené tuberkule, ale trigonus tady? Je to furfuraceus.

Ariocarpus retusus var. furfuraceus PA 804, 6 km severně od La Ascension, NL

Následují tři lokality z Tamaulipasu, první je lokalitou ve sbírkách vzácného Tbc. schmiedickeanus. Těch jsme na lokalitě po krátkém usilovném hledání našli na malé ploše asi patnáct. Druhá lokalita je u Cieneguilla, což je nedaleko od populace A. agavoides (zachari). Velmi zajímavou populaci A. retusus tady před lety našel Pavel Pavlíček a protože jsou to opravdu krásné rostliny, dal jim pracovní jméno var. pulchellus. A sedí to. Třetí lokalita je vedle cesty číslo Mex101 cca 20 km jihozápadně od Tuly. A jestli si některá populace zaslouží přídomek var. elongatus, tak je to právě tato.

Ariocarpus retusus PA 870, La Perdida, Tamaulipas

Ariocarpus retusus var. pulchellus PA 928, západně od Cieneguilla, Tamaulipas

Ariocarpus retusus PA 949, 20 km jihozápadně od Tuly, Tamaulipas

Tak už jdeme do finále (a možná příjde i kouzelník), zbývají poslední dvě studované populace. Obě patří do ssp. scapharostroides. První je populace El Sabinito nedaleko skvělého kempu u známého jezírka. Našli jsme stovky rostlin ve výborné kondici na konci květního období.

Ariocarpus retusus ssp. scapharostroides PA 994, 5 km severně od El Sabinito, SLP

Druhá populace roste na lokalitě Turbinicarpus rioverdensis, našel jsem jen tři malé rostliny a nebyl čas hledat další, takže se mi nepodařilo sehnat jediné semínko z této zajímavé formy, která v našich sbírkách asi není běžně k vidění.

Ariocarpus retusus ssp. scapharostroides PA 1012, 11 km jihovýchodně od Rio Verde, SLP

Na třetí cestě v roce 2014 byl Ariocarpus retusus trochu v pozadí, jako hlavní cíl pro tento druh jsem si stanovil najít pár semínek na lokalitě pod Tulou a pod Rio Verde. Všechno ostatní byl příjemný bonus.

První retusáčky jsme hledali poblíž El Huizache. Tipoval jsem je tam na první výpravě s Marťasem, ale pro nedostatek času a vůle v nepříliš prostupném trnitém terénu, jsem je tehdy nenašel. Letos byla větší vůle a lepší informace. Nakonec jsem dvě rostliny téměř za tmy našel. Kaktusář je člověk věčně nespokojený, takže radost nebyla úplná, na skalkách jsem hledal Turbinicarpus klinkerianus, určitě tam někde musel být, zase musím do Huizache...

Ariocarpus retusus PA 1107, Entronque Huizache, SLP

Další retusáček jsme potkali cestou na Ariocarpus agavoides ssp. sanluiesensis u Pressa de Guadalupe. Já trouba netušil, že tam někde roste T. schmiedickeanus var panarottoi! Našli jsme spoustu krásných kvetoucích rostlin.

Ariocarpus retusus PA 1147, Pressa de Guadalupe, SLP

Když jsme se dopotáceli na lokalitu sanluisensisky, jako první ariáček jsme potkali kvetouí A. retusus. Pěkné kytičky. Občas rostly jen pár centimetrů od agavoidesek. Usilovně jsem hledal hybrid, ale nenašel.

Ariocarpus retusus PA 1164, San Isidro, SLP

Při přejezdu z Tamaulipasu do Nuevo Leónu jsem měl v plánu zhodnotit oblast, kde končí výskyt A. trigonus a začíná A. retusus. Mezi posledním trigonusem na začátku MEX120 u Palmillas a nejbližším A. retusus je vzdušná distance asi deset kilometrů. Oblast mezi lokalitami je v některých úsecích hustě porostlá vegetací a oba druhy se asi přímo nestýkají. Měl jsem bezejmennou GPS na A. retusus, tak jsme to prubli. Zpočátku jsme rostliny nemohli najít, přičemž všechna doprovoná vegetace nasvědčovala pro výskyt ariokarpusu. Nakonec jsme je našli na vedlejším hřbítku v poměrně velkém množství. Zajímavá byla u této populace barva květů. Mnohé rostliny kvetly žlutou barvou, kterou jsem viděl u A. trigonus. Ale tělem to byly jasně A. retusus:

Ariocarpus retusus PA 1198, Palmillas - Miquihuana, Tamaulipas

Další A. retusus jsem viděl na lokalitě Pelecyphora strobiliformis nedaleko od Matehualy. Zatímco strobiliformisek tam byly tisíce, ariokarpusy jsem našel jen dva.

Ariocarpus retusus PA 1214, Matehuala - Dr. Arroyo, Nuevo León

V Coahuile jsem viděl na této cestě jen jednu lokalitu A. retusus nedaleko Presa Rodríguez. Ale kytky stály za to! Tak velké A. retusus jsem nikdy neviděl, ten největší měl ke čtyřiceti centimetrům v průměru.

Ariocarpus retusus PA 1429, Presa Rodríguez, Coahuila

Na třetí cestě jsem měl poprvé možnost vidět populace A. retusus v Zacatecasu. První populace byla na lokalitě všeobecně známé jako Sbana Grande. Lokalita je proslulá sympatrickým výskytem A. retusus a A. kotschoubeyanus a jejich přírodním hybridem, zvaným Ariocarpus pectinatus. První jsem na lokalitě potkal A. kotschoubeyanus, kvetoucí rostliny nebylo možné přehlédnout. Pak došlo na A. retusus. Některé rostliny měly první poupata. Usilovně jsme hledali "pectinatus", našli jsme jen dvě rostliny, některé A. retusus měly protáhlejší areoly, možná to byly hybridy v další generaci.

Ariocarpus retusus PA 1554, Sabana Grande, Zacatecas

Ariocarpus retusus PA 1554, rostlina s protaženými areolami

Ariocarpus retusus PA 1554, Sabana Grande, Zacatecas

A to je on: Ariocarpus x pectinatus PA 1555, Sabana Grande, Zacatecas

Další dvě populace jsem navštívil cestou zpátky do Matehualy. Jednu u Rancho El Mirador, druhou nedaleko hranice Zacatecas/SLP.

Ariocarpus retusus PA 1572, Rancho El Mirador, Zacatecas

Ariocarpus retusus PA 1572, Rancho El Mirador, Zacatecas

Ariocarpus retusus PA 1575, Zacatecas/SLP

Tolik nové lokality A. retusus z cesty v roce 2014. Na závěr přidám ještě pár fotek z lokalit, které jsem navštívil podruhé či potřetí.

Ariocarpus retusus var. furfuraceus PA 804, 6 km severně od La Ascension, NL

Ariocarpus retusus PA 870, La Perdida, Tamaulipas

Ariocarpus retusus var. pulchellus PA 928, západně od Cieneguilla, Tamaulipas

Ariocarpus retusus PA 949, 20 km jihozápadně od Tuly, Tamaulipas

Ariocarpus retusus ssp. scapharostroides PA 1012, 11 km JV od Rio Verde, SLP

V roce 2015 jsme měli jako hlavní prioritu návštěvu lokality Aztekium valdezii a Mammillaria bertholdii. Přesto jsem měl možnost vidět některé další formy Ariocarpus retusus. Na první jsme náhodou narazili na lokalitě Turbinicarpus x mombergeri u El Tepozan. Vzhledem k časové tísni jsem měl možnost pozorovat jen dvě nepříliš reprezentativní rostliny, každopádně se jednalo o subsp. scapharostroides:

Ariocarpus retusus PA 1628, El Tepozan, SLP

Zastavili jsme se na lokalitě u El Sabinito (PA 0994), těch pár minut, které člověk obětuje, vždycky stojí za to.

Ve sbírce mám jednu zajímavou formu A. retusus KMR 109, která má protažené areoly a je podobná A. pectinatus. Snažil jsem se ji nalézt, ale viděl jsem jen jednu nedospělou rostlinu:

Ariocarpus retusus PA 1664, severně od La Morita, SLP

Cestou k Huizache jsem chtěl vidět Turbinicarpus schmiedickeanus var. panarottoi. Na lokalitě jsem byl už předchozího roku a že tam roste i tento turbinikarpus, jsem zjistil až po návratu. Na ariokarpus (PA 1147) nebylo moc času.

Dále jsme pokračovali na lokalitu A. agavoides ssp sanluisensis, kterou jsme navštívili před rokem, na lokalitě lilo, takže jsme se zdrželi jen chvilku. Viděl jsem jen dva A. retusus PA 1164:

Pokračovali jsme na La Luz na lokalitu PA 0445. Tentokrát nekvetly, zato byly pěkně napité:

U Entronque Huizache jsem vylezl na kopec, kde jsem minule neměl za soumraku dost času prozkoumat populaci s velmi dlouhými tuberkulemi. Tentokrát jsem našel více rostlin i pár semínek (PA 1107):

Při pátrání po nové lokaliě Ariocarpus fissuratus var. hintonii v Sierra Chicote jsem našel Ariocarpus retusus PA 1706 a PA 1717:

Ariocarpus retusus PA 1706, San Isidro, SLP

Ariocarpus retusus PA 1717, Cerro Flores, SLP

Nedaleko El Charro jsme na lokalitě Thelocactus multicephalus našli A. retusus PA 1734:

Posledním "novým" Ariocarpus retusus byl PA 1809 u San Roberto v Nuevo León:

Po dvou letech jsem se dostal na lokalitu Mammillaria sanchez-mejoradae, byla to tentokrát fuška, nechtěli nás tam pustit, ale nakonec se to podařilo. Samozřejmě jsem si našel čas i na Ariocarpus retusus PA 0464:

Posledním A. retusus, který jsem na cestě v roce 2015 viděl, byl PA 0323 u El Pedernal. Na lokalitě jsem byl na mojí první cestě, tehdy jsme našli pár rostlin v nepříliš dobré kondici, letos se nám podařilo nalézt jednu kvetoucí rostlinu:

Cesta v roce 2016 byla zasvěcena velkokvětým mammilláriím z okruhu M. saboae a M. guelzowiana a na celé cestě jsem viděl jen dvě populace A. retusus. První byla už "stará známá" u La Luz PA 0445:

Druhou populaci jsem viděl nedaleko Quatro Milpas v Sierra Chicote, kde roste společně s A. fissuratus var. hintonii. Rostlin jsme našli desítky, krásných velkých dospělých... ale jak jsem šikovný, nenašel jsem jediné semínko. Populace má studijní číslo PA 2059: