Ariocarpus x tulensis? Asi se ptáte, co je to za popis? Byl zveřejněn popis Ariocarpus kotschoubeyanus ssp. neotulensis resp. tulensis. To ale nemá s "x tulensis" nic společného. To je jen moje pracovní jméno pro mezidruhový hybrid mezi Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus a Ariocarpus agavoides. Vzhledem k tomu, že se jinde než u Tuly oba druhy společně nevyskytují, zvolil jsem toto pracovní jméno.

A. agavoides PA 1135 a A. kotschoubeyanus var. albiflorus PA 1670

Stejné rostliny o rok později v roce 2016

    Že se vyskytují oba druhy v okolí Tuly, je fakt známý už spoustu let. S důkladnějším průzkumem lokalit byla nalezena místa, kde rostou oba druhy blízko sebe, v posledních letech dokonce místa, kde rostou sympatricky. Trvalo mi čtyři roky, než jsem našel místo, kde rostou oba druhy pospolu - a to jsem našel jen A. agavoides v substrátu, kde by mohl růst A. kotschoubeyanus a ještě další rok, než jsem našel i kočubejku, které roste na lokalitě znatelně míň a bývá zasypaná k nenalezení. A až za další rok jsem našel přírodní hybrid.

Ariocarpus x tulensis PA 2046, vlevo A. kotsch. var. albiflorus

Stejná rostlina mezi dvěma A. kotsch. var. albiflorus

Další A. x tulensis PA 2046 (ve středu obr.), tentokrát s oběma rodičovskými druhy

Jiný exemplář s vyšším podílem A. kotschoubeyanus

    Tuto rostlinu jsem sledoval několik let, jenže v roce 2018 jsem ji nenašel. Byl jsem velmi smutný, protože jsem neviděl známky toho, že by ji někdo odnesl. Po dlouhém pátrání se mi ji nakonec podařilo nalézt hluboce zataženou v substrátu. Rozhodl jsem se tomu přijít na kloub a po vyjmutí ze země jsem zjistil, že má z poloviny uhnilou řepu. To rozhodlo o její záchraně. Nakonec ukázala několik čekacích kořenů, takže jsem ji nerouboval a nechal pravokořennou. Na podzim roku 2020 se odměnila prvním květem:

Extrémní rostlina

    Ke křížení v přírodě nedochází příliš často. Zatímco kvetoucí Ariocarpus agavoides jsem viděl mnohokrát, kvetoucí A. kotschoubeyanus var. albiflorus jen dvakrát. A na společné lokalitě jen jednou. Zatímco agavoidesky odkvétaly, albiflorusy měly sotva znatelná poupata. Pouze jediný exemplář náhodou kvetl dříve. Provedl jsem sprášení a za rok jsem se vrátil pro semena. Jsem opravdu zvědavý, jestli vyklíčí a co z nich vyroste.

    Na závěr ještě pár fotek sympatrického výskytu A. agavoides a A. kotschoubeyanus var. albiflorus: