Je to už několik let, co jsem u kamaráda Martina Halady viděl rostliny s označením Ariocarpus pectinatus. Lokalitu udanou neměly, ale komentář k nim byl, že takové rostliny rostou v přírodě na zatím utajené lokalitě. Rostliny na mě svojí nejednotností působily hybridním dojmem a nevěnoval jsem jim pozornost. Později se začalo o "pektinátusech" hovořit konkrétněji, až nakonec padlo i tajemství lokality. Dnes se mluví o lokalitě zvané Sabana Grande, kde sympatricky rostou Ariocarpus kotschoubeyanus a Ariocarpus retusus. Některé rostliny habituálně podobné A. retusus mají protažené areoly, někdy dokonce po celé délce některých tuberkulí.

   Na třetí cestě v roce 2014 jsem měl možnost strávit nějakou chvilku na této lokalitě. První mi padl do oka kvetoucí A. kotschoubeyanus, na lokalitě rostou v méně typickém více kamenitém substrátu, ale vždy v rovině. Tam, kde se terén mírně zvedá, rostou Ariocarpus retusus. Rostlinu, kterou bych mohl označit jako "pectinatus", jsem viděl jen jednu, kamarádi našli ještě jednu, ale určitě jich tam bude více, jen by to chtělo déle hledat. Hybridy byly vždy svým vzhledem blíže k A. retusus. Myslím, že je to mateřská rostlina, pektinátusy rostly mezi A. retusus, mezi "čistými kočkami" jsme hybridy neviděli. Soudě podle aktuální - jediné - zkušenosti, proto to berte s rezervou jako pracovní hypotézu, kvetou napřed A. kotschoubeyanus, pak A. retusus. V okamžiku, kdy kvetou oba současně, je na lokalitě pár dokvétajících koček a převaha kvetoucích A. retusus. Červená barva je pro opylovače asi atraktivnější, proto naberou napřed pyl na A. kotschoubeyanus a pak ho nesou na početněji kvetoucí A. retusus. Pravděpodobnost přenosu je větší asi tímto směrem. Takže převahu hybridních plodů a semen mají A. retusus. Koneckonců jsou taky schopny tvořit více semen, že. Když pak vezmů v úvahu, jaké procento klíčenců se dožije dospělosti, statistika hovoří neúprosně ve prospěch hybridů s mateřským Ariocarpus retusus. Nebudu dále teoretizovat a ukážu radši obrázky, ať si každý udělá svůj názor sám.

Ariocarpus retusus PA 1554, mateřská rostlina

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1551, otcovská rostlina

Oba rodiče pěkně pospolu, foto Jevgenij Safronov

Ariocarpus x pectinatus PA 1555, Sabana Grande, Zacatecas

Ariocarpus x pectinatus PA 1555, foto Jevgenij Safronov

Ariocarpus retusus x pectinatus?, foto Jevgenij Safronov

Ariocarpus retusus PA 1554, rostlina s protaženými areolami

 A ještě pár detailů:

   Na závěr ještě malá poznámka. Před mnoha lety jsem koupil celou sbírku jednoho starého kaktusáře. Prakticky všechny rostliny vzal čas, letité ariokarpusy bez sběrovek jsem prodal na chrudimské burze, jen se po nich zaprášilo. Nechal jsem si jen hybridy agovoidesek se skafíkem. Mezi prodanými kytkami byly dva hybridy mezi A. retusus a A. fissuratus. Nevím v jakém gardu, ale nesly znaky obou rodičů. Co bylo zvláštní, v průběhu věku se měnily jejich tubekule. Jednou měly delší, jindy zase kratší rýhu s vatou na horní ploše tuberkulí. A podobný jev vidím i u Ariocarpus x pectinatus. Třeba ty rostliny ještě někde přežívají. Kdo je máte, pošlete mi, prosím, jejich aktuální fotku. Děkuji.

   Nakonec jsem vyštrachal pár fotek ze sbírky, kdy jsem ji ještě měl ve fóliovníku u táty v Krnově. Jsou nejspíš to hybridy mezi A. fissuratus a A. retusus. A v obou gardech, ta poslední má jmenovku A. fissuratus.

    Na podzim roku 2016 jsem jel zase kolem Sabana Grande. Neodpustil jsem si zastávku, z těch několika málo semen z A. kotschoubeyanus PA 1551 mi vyklíčilo jediné, tak jsem chtěl zajistit možnost rozmnožování této lokální formy v kultuře. Tentokrát kočubejky nekvetly, zato kvetly A. retusus. Samozřejmě jsem šel na jisto kouknout na Ariocarpus x pectinatus. K mému smutku už rostlina, kterou vidíte na fotografiích o několik odstavců výše, není na místě. Asi ji nějaký "dobrák" vykopal a odvezl. S kamarády jsme prohledávali širší okolí a měli jsme štěstí, že jsme našli jiný - a možná ještě krásnější exemplář Ariocarpus x pectinatus: