Ariocarpus trigonus

Ariocarpus trigonus byl poprvé popsán jako Anhalonium trigonum francouzským botanikem Weberem (Fréderic Albert Constantin 1830-1903) v roce 1893. O pět let později ho jako Ariocarpus trigonus popsal Karl Motitz Schumann (1851-1904). Druh kupodivu hodně dlouho odolával pokusům o vnitrodruhové členění. V roce 1961 přidal Backeberg varietu elongatus, kterou jako Anhalonium popsal pán, jehož většinou známe pod zkratkou SD. Co, respektive kdo, se za ní skrývá? Tak bacha, je to skoro tak dlouhé jako jméno dědečka černocha Mirečka z oblíbené filmové série o básnících. Joseph Franz Maria Anton Hubert Ignatz Fürst und Altgraf zu Salm-Reifferscheidt-Dyck, tak zní celé jméno tohoto botanika. Posuňme se ke kratším jménům, jako jsou Josef J. Halda a ing. Miroslav Voldan. Co mají tito dva pánové společného? Většina tuší, že se oba snažili vyřešit zajímavé populace malých trigonusů z oblati Jaumave a San Vicente v mexicém státě Tamaulipas. A taky panuje všeobecná shoda, že jimi popsané variety minor a horacekii jsou tatáž rostlina. Protože jsem detailista a puntičkář a navíc mám dost dobrou paměť na obrázky, nějak se mi ty popisy nepřekrývají.

Ariocarpus trigonus var. minor PA 085, Nogales - San Jose de Salamanca, Tamaulipas

Cituji z Voldanova popisu: „Varieta se liší od typu: značně menší rozměry dospělé rostliny, četnější mamle kruhovitého průřezu jsou kratší, mladé jen výjimečně ke středu zahnuté, ve stáří vždy rovné, všechny na vrchní straně plynule oblé...“ A pro srovnání Haldův popis: „Vyznačuje se drobným vzrůstem (průměr největších nalezených rostlin nepřesáhl 12 cm), tenkými bradavkami s ostrým kýlem, pokrytými nápadnou šedavou voskovitou vrstvičkou...“ Hlavní nesrovnalost vidím v popisu tvaru bradavek. Zatíco Voldanův minor je má na průřezu kruhovité a je zdůrazněna oblá vrchní strana, Haldův horacekii má mít ostrý kýl. Také doprovodné fotografie ukazují rozdílné typy rostlin. Na internetu jsem kdysi našel fotografii A. trigonus var. minor HK 1638, údajně se k Voldanovi dostaly přes prostředníky rostliny právě od Künzlera. Fotografii jsem nakonec po dlouhém hledání našel, tak vám ji předkládám, abyste si sami udělali svůj názor, do jaké míry odpovídá rostlina Voldanovu popisu:

Ariocarpus trigonus var. minor HK 1638

Sám jsem oblast Jaumave a San Vicente opakovaně navštívil a snažil jsem se zodpovědět si otázku, jak to s tím „minorem“ a „horačeki“ je. Pozoroval jsem několik populací. Voldánův popis uvádí, že minory rostou spolu s normálními rostlinami ve stínu keřů. Já jsem rostliny, které bych mohl označit za var. minor pozoroval v náplavech mezi cestou z Nogales do San Jose de Salamanca a řekou. Našel jsem malé, do osmi cm velké rostliny s oblými tuberkulemi v náplavech oblázků:

Ariocarpus trigonus var. minor PA 085, Nogales-San Jose de Salamanca, Tamaulipas

Ariocarpus trigonus var. minor PA 085, rekordman se čtyřmi květy

Ariocarpus trigonus var. minor PA 085, starý, od krajů odumírající jedinec

S Marťasem Krpatou jsme při dlouho marném hledání obregonií našli i větší rostliny, které rostly výše směrem k San Vicente a mimo kryt keřů na plné výhni. Později jsme našli i rostliny v keřích. Každopádně to byly typické A. trigonus:

Ariocarpus trigonus PA 068, San Vicente-Nogales, Tamaulipas

A nakonec ještě jedna populace z bezprostředního okolí Jaumave. Typová lokalita A. trigonus var. horacekii. Nachází se před koupalištěm a je to prakticky smetiště. Spousta střepů, plechovky a kdoví co ještě a mezi tím olámané, na pohled zbídačené rostlinky. S Marťasem jsme je nezastihli v květu a zdálo se, že jich tam je pomálu. Jiná situace byla napřesrok, kdy byla populace v plném květu. Mnohdy byly ze země vidět jen květy a při bližší prohlídce jsem zjistil, že má rostlina úplně ulámané tuberkule a bez květů je k nenalezení. Nemají to jednoduchý život.

Ariocarpus trigonus var. horacekii PA 081, koupaliště v Jaumave, Tamaulipas

Ariocarpus trigonus var. horacekii PA 081, pohled na část lokality

Tak co tedy s minorem a horacekii? Nezpochybňuji žádný z obou popisů, koneckonců, pokud splní formální požadavky, jsou platné. Spíše jde o to, zda mají nějaké praktické využití. A tady si myslím, že mají obě jména nárok na svůj život. Z mého pohledu je var. minor jakýsi malý typový trigonus a var. horacekii alternativní miniatura k var. elongatus a mohly by se tak mezi námi děvčaty označovat speciálně rostliny od jaumavského koupaliště. A teď mě rozcupujte na hadry.

Ariocarpus trigonus PA 885, 8 km jihovýchodně od Jaumave, Tamaulipas

Na svých dvou cestách jsem měl možnost pozorovat ještě dvě populace mimo oblast Jaumave. Jednu několik kilometrů jižně poblíž lokality Gymnocactus viereckii. Je to moc pěkná lokalita. Prudká krpa nad cestou, nahoře gymnokaktusy a skvostná astrofyta, dole v rovince trigonusy a gigantické teláky. Trigonus jsem našel bohužel jen jeden. Nedaleko odtud, za plantáží Aloe vera, prý roste var. elongatus. Ta je nejčastěji uváděna z lokality San Antonio.

Poslední trigonusy jsem viděl poblíž cesty z Palmillas na Miquihuanu. Byly to překrásné veliké rostliny často o průměru kolem dvaceti centimetrů. Od běžných trigonusů se malinko liší. Nemají tak ostrý kýl a mají oblejší tuberkule. Skoro bych řekl, že nebýt tak veliké, jsou to Voldanovy minory. Rostou na malých mýtinkách v poměrně hustém porostu. Vřele doporučuji navštívit.

Ariocarpus trigonus PA 045, cesta Palmillas - Miquihuana, Tamaulipas

Tolik moje postřehy k Ariocarpus trigonus. Neměl jsem zatím možnost studovat populace v Nuevo León (i když mám ve sbírce rostliny od Marin CH 506) nebo z jiných oblastí Tamaulipasu, jako jsou Fortin Agrario, Est. Marte, Est. Calles, San Antonio a dalších. Holt nelze všechno stihnout během několika málo dní a navíc, přece si musím nechat něco na příště, že ano?

Ariocarpus trigonus CH 506, Marin, Nuevo León

Co jsem si nechal na příště... V roce 2014 jsem navštívil lokality ve všech třech hlavních oblastech výskytu A. trigonus. První byla lokalita A. trigonus var. horacekii nedaleko koupaliště Balneario Ojito u Jaumave. Rostlinek tam nebylo mnoho, je to jen nedaleko od rostlin, které jsem viděl u koupaliště na smetišti.

Ariocarpus trigonus var. horacekii PA 1171, Balneario Ojito II, Tamaulipas

Další populaci jsme pozorovali severně od Jaumave, blízko cesty. Počasí nám vůbec nepřálo, celou noc a taky část dne lilo, rostliny byly celé morké, světla na focení málo, byli jsme promrzlí. Ale co by našinec neudělal pro ariák, že...

Ariocarpus trigonus PA 1175, severně od Jaumave, Tamaulipas

Přesunuli jsme se více na sever, poblíž San Antonio, abychom se podívali na rostliny, které bývají označovány jako var. elongatus. První jedince jsme našli prakticky vedle cesty. Pak jsme nacházeli velké množství kytek, často ve skupinách. Začínaly teprve kvést. Škoda, že nebylo slunce a tepleji.

Ariocarpus trigonus PA 1177, San Antonio, Tamaulipas

Na další trigonusy jsem se vrátil k San Vicente. Chtěl jsem je vidět společně růst s obregonií. Dvakrát jsem na obregonce byl, ale trigonus jsem neviděl. Že by napotřetí? Podařilo se, byl to další ze splněných snů. A když jsem hodinku na to našel i Gymnocactus saueri, veškerý déšť, mokré boty a chmury byly tytam.

Ariocarpus trigonus PA 1186 a Obregonia denegrii PA 088, San Vicente, Tamaulipas

Další oblastí výskytu je okolí Linares. Vydali jsme se tam na otočku z Galeany, v Linares Sergej navigoval tak špatně, že si nás všimli federálové a pěkně nás za městem, kam nás doprovodili, probírali. Za Lucio Blanco jsme odbočili na rancho San Antonio. Kousek před rančem jsme našli spoustu kvetoucích trigonusů, s nimi rostly krásné A. asterias. Cestou zpátky jsme se pokusili najít Gymnocactus saueri ssp. gonzalezii, dalo to fušku, ale nakonec jsme jeden našli. Stálo nás to celý den, ale byl jsem nadmíru spokojený.

Ariocarpus trigonus PA 1311, Lucio Blanco, Tamaulipas

Ariocarpus trigonus PA 1311, prastará rostlina, můj největší A. trigonus

Ariocarpus trigonus PA 1311, pro srovnání...

Ariocarpus trigonus PA 1311, Lucio Blanco, Tamaulipas

Ariocarpus trigonus PA 1315, Lucio Blanco, Tamaulipas

Ariocarpus trigons zasahuje daleko na sever k Monterrey v Nuevo León. Na konci první části tohoto článku jsem umístil fotografii A. trigonus CH 506 od Marin. Chtěl jsem tyto rostliny vidět v přírodě, tak jsem Marin zařadil do itineráře cesty v roce 2014. Měl jsem GPS severně od Marin, tak to vypadalo na snadný úlovek. Jenže ouha, místo, kam nás zavedla navigace, bylo zničené těžbou štěrku. Přesto se nám v okrajové části podařilo najít ještě několik desítek rostlin.

Ariocarpus trigonus PA 1388, Marin, Nuevo León

Ariocarpus trigonus PA 1388, zničená lokalita u Marin, Nuevo León

Ariocarpus trigonus PA 1388, Marin, Nuevo León

Poslední nově navštívenou populací byla ta u Mamulique v Nuevo Leónu. Rostliny byly podobné těm od Marinu.

Ariocarpus trigonus PA 1398, Mamulique, Nuevo León

Podle Jardy Šnicera A. trigonus "neumí kroužky" - co ty na to, Jardo?

Na závěr pár kvetoucích A. trigonus PA 045, které jsme pozorovali bez květů na první cestě s Marťasem Krpatou:

V roce 2015 moje cesty míjely místa, kde roste A. trigonus. Až o rok později jsem se zase k němu dostal. Nebyl hlavním cílem. Tím byla lokalita Obregonia denegrii u San Antonio, která je známá velmi hustou populací tohoto mexického šperku. Prvními kaktusy, které jsem na lokalitě viděl, byly právě Ariocarpus trigonus var. elongatus (PA 2210). Později se přidaly i obregonie. Obě rostliny rostou ruku v ruce na celé ploše lokality, často ve shlucích o desítkách rostlin jak ve stínu keřů, tak na plném slunci. Část lokality je zasažená erozí a rostliny obou druhů mají obnažené celé řepovité části a postupně hynou. Každopádně je populace zdravá a jsou zde zastoupeny rostliny všech věkových kategorií. Produkce semen se dá počítat na desítky kilogramů ročně.

Cestou z lokality jsme se zajeli vykoupat do Balneario Ojito, poblíž kterého roste Ariocarpus trigonus var. horacekii (PA 0091), které jsme opět zachytili v plném květu: