Thelocactus macdowellii nese jméno po J.A.McDowellovi, který jako první poslal tyto rostliny do Evropy. První popis se datuje do roku 1894. Podle Ch. Glasse je uznáván jako samostatný druh, někdy je řazen jako varieta T. conothelos. Objevila se i rekombinace do rodu Neolloydia.

    Thelocactus macdowellii roste v hraniční oblasti Nuevo Leónu a Coahuily, přibližně mezi Arteagou a Monterrey. Nejpřístupnější je lokalita u Arteagy, lokality více na sever jsou dnes odříznuty dálnicí. A právě tuto lokalitu jsem opakovaně navštívil. Poprvé to bylo na podzim roku 2017. Tehdy jsem našel i pár zapadlých semínek, bohužel jsem ale o výsev přišel. Na lokalitu jsem se vrátil až na jaře roku 2023, jenže jsme měli smůlu, rostliny byly právě odkvetlé. Všechny. Bez výjimky.

    Do třetice jsem rostliny PA 2503 navštívil 29. března 2024 - a konečně se to podařilo. Celá populace byla v květu!

Lokalitu u Arteagy je možné rozdělit do dvou částí, v nižších partiích roste Thelocactus phymatothelos, Lophophora williamsii a při mé první návštěvě ještě pár posledních jedinců Ariocapus retusus, které jsem na posledních dvou cestách hledal marně, v pruhu, ve kterém rostly, byla vybagrovaná cesta. Snad nějaké rostou v oplocené části lokality, kam se nedá přes vysoký plot dostat. Na dohled přes plot jsem žádnou rostlinu neviděl.

Thelocactus macdowellii roste ve vyšších partiích na vápencových výchozech a člověk se trochu zadýchá, než tam vystoupá. Ale stojí to za to.

Pěstitelsky patří tento telokaktus k těm obtížněji pěstovatelným, ale při střídmé zálivce se dá udržet pěkně kompaktní na vlastních kořenech. Kvete brzy - a to jak co se týče sezóny, tak i věku. První kvítky se objevují na rostlinách o průměru pět až šest centimetrů. Černá semena dobře klíčí, a jejich nabídka je dostatečná.