Echinocereus adustus ssp. roemerianus měl od svého nalezení po pojmenování poměrně dlouhou cestu. Byl objeven Richardem Römerem už v roce 1998 v okolí města Canatlan v Durangu. Vedly se diskuse o jeho zařazení, spekulovalo se, jestli se nejedná o ztracený Echinocereus madrensis popsaný Carlosem Patoni v roce 1910. Nakonec byl roku 2003 Wernerem Rischerem přiřazen k Echinocereus adustus.

    Jak jsem už psal, výskyt je omezen na Sierra Madre Occidental v okolí města Canatlan. Měl jsem možnost se s ním potkat při návštěvě lokality Mammillaria saboae ssp. roczekii. Když jsem ho viděl v roce 2017 poprvé, měl jsem pocit, že jsem v Jižní Americe a že vidím nějakou parodii. Husté šídlovité trny na rostlinách bez květů mi nedávaly moc šancí rostlinu určit. Naštěstí jsem měl informaci, že tam má růst nějaký opravdu zajímavý echinocereus, tak jsem ho vylučovací metodou určil. O necelé dva roky později jsem už na jaře jel na jisto s vidinou, že třeba uvidím kvetoucí rostliny. To, co jsem viděl, mi vyrazilo dech. Tak úžasné rostliny v malebné krajině se hned tak nevidí. Nemá smysl psát další slova, fotografie mluví za všechno. Echinocereus adustus ssp. roemeri jsem viděl na třech lokalitách v pruhu dlouhém asi dva kilometry.

    V kultuře není tento kaktus příliš rozšířený, ale kdo má zájem, k semenům se ve specializovaných katalozích nakonec dostane. Osobně s pěstováním nemám zkušenosti, podle literárních údajů není dobré do substrátu přidávat vápenec.