Echinocereus delaetii, nebo chcete-li Echinocereus longisetus subsp. delaetii, je kaktus, který je ve sbírkách už více než sto let. První popis, ještě jako Cephalocereus delaetii uvedl Gürke (Gürke, Robert Louis August Maximilian (1854-1911) v roce 1909. Ještě téhož roku ho přeřadil do rodu Echinocereus, kde byl N. P. Taylorem překombinován nejprve jako varieta (1988) a nakonec jako subspecie (1997) Echinocereus longisetus. Tento unikátní kaktus byl pojmenován po Frantzi de Laetovi, belgickém importérovi kávy, znalci a pěstiteli sukulentů z Antverp (1866-1928(9?).

    Výskyt Echinocereus delaetii je omezen na Sierra de la Paila a Sierra San Marcos v mexickém státě Coahuila v nadmořské výšce 1600-2100 m n.m. Původní informace o výskytu na vápencových skalních výchozech byly poupraveny našimi cestovateli. Druh se vyskytuje taky v podrostu řídkých keřů či v lesích.

    V přírodě jsem se setkal s Echinocereus delaeti jednou. V půlce října roku 2012 jsme se s kamarády dostali do oblasti Ejido La Paloma, kde jsme se byli podívat na populaci Ariocarpus retusus známou hojným výskytem kristát a taky zde rostoucím Thelocactus rinconensi ssp. palomaensis. Po návštěvě lokality zůstalo ještě trošku času a světla, tak jsme vyrazili dále do hor, kde měl "delaetík" růst. Karel Pavlíček říkal, že pokaždé, když tam s nějakou výpravou jede, najde někdo tento Echinocereus zase o nějaký ten kilometr blíže. A i tentokrát tomu nebylo jinak. Slunce už bylo za hřebeny hor a my jsme se snažili dostat co nejrychleji k rostlinám, které našel Karel naposledy. Pečlivě jsem sledoval ze zadní sedačky ubíhající krajinu, když jsem zahlédl pod keři něco světlého. Zastavili jsme a vrátili jsme se kousek zpátky a pod keři jsme uviděli trs Echinocereus delaetii (PA 760, 1521 m n.m.). Výskyt jsme tím posunuli o tři kilometry blíže k Mex57. Populace roste asi 16 kilometrů od této cesty. V úzkém údolí se brzy stmívalo a rostliny jsme fotili téměř za tmy.

    V kultuře není E. delaetii jednoduchou rostlinou. Roste pomalu, nerad kvete, a když už, tak jen jednotlivými květy. Můj první E. delaetii jsem získal od M. Holinka k Krnova. Byl roubovaný a nikdy nekvetl. Ani původnímu majiteli, ani mně. Měl tři větve, které postupně přestaly růst, bílé vlasy zhnědly a nakonec jedna po druhé uhynuly. Tato nepěkná vlastnost je neduhem E. delaetii a je známa i z přírody. Časem jsem získal další rostliny, které občas kvetly, dokonce se mi podařilo udělat i semena, o která kupodivu nebyl zájem. Vysel jsem celou misku, klíčilo to skvěle, ale pak jsem na semenáčky zapomněl a většinu jich sežrali škůdci. Dospělé rostliny pak podobně jako moje první rostlina zastavily růst jednotlivých větví a dnes už nekvetou. Nadějí jsou pro mě semenáčky z Lauova sběru, které jsem se rozhodl naroubovat a zkusit je znovu dovést do dospělosti a květu. E. delaetii kvete zjara, často v době, kdy ještě u nás venku leží sníh. A možná s ním se potkává i v přírodě.

    S další populací E. delaetii jsem se potkal na opačné straně Sierra de la Paila na podzim roku 2018 při návštěvě lokality Gymnocactus pailanus na lokalitě zvané Pareňos. Viděl jsem jen několik rostlin, výstup na lokalitu je fyzicky poměrně náročný. Dostaly studijní číslo PA 3015: