Turbinicarpus krainzianus je mysteriózní rostlina. Do sbírek se dostala už před druhou světovou válkou, kdy byla dovezena firmou F. Schmoll. Bez bližšího určení naleziště. Další importy pak přišly v roce 1957; přivezl je zástupce F. Chmolla W. Wagner. V roce 1960 uveřejnil na základě studia těchto rostlin Gerhart Frank popis Toumeya krainziana. O rok později přeřadil tuto rostlinu Curt Backeberg do rodu Turbinicarpus. Později přišly rekombinace na varietu nebo subspecii T. pseudomacrochele. Autoři většinou vycházeli z pozorování kulturních rostlin, protože lokalita v přírodě nebyla dlouho přesně známá. Byla uváděna vágně jako Querétaro a Hidalgo.

Turbinicarpus krainzianus MZ 1113, Cadereyta, Querétaro

    Lokalitu se nakonec podařilo najít koncem osmdesátých let minulého století. Nachází se v Querétaro v oblasti městečka Bella Vista del Rio.

Lokalita Turbinicarpus krainzianus

    Vidět v přírodě tento kaktus bylo pro mě dlouho jen zbožným přáním. V okolí Bella Vista jsem byl mnohokrát, ale nepřízeň počasí, jiné priority moje i mých přátel a taky fakt, že jsem dlouho neměl ve skupině někoho, kdo by byl dostatečně nadšený a fyzicky zdatný se na lokalitu vydat, mi dlouho nedaly možnost se na lokalitu dostat. Poprvé jsem to zkusil na podzim roku 2016. Bohužel brána, kterou bylo nutno projet, byla zamčená a při pokusu objet ji, jsme se dostali sice na sedm set metrů od lokality, bohužel nás od ní dělila tři sta metrů široká skalní průrva. Smutně jsem se díval na lokalitu a přemýšlel jsem, jestli se tam někdy dostanu. Podařilo se to až na jaře roku 2019. Počasí přálo, času bylo dost, vůle taky a parťák Sergej, odhodlaný do toho jít se mnou.

Svah vlevo od strže je nutné slézt

    Autem jsme dojeli na rozcestí, kde jsme minule museli uhnot na špatnou stranu kaňonu. Odtud ukazovala navigace asi 1,6 km. Jenže "po prjamoj", jak říkají moji ruští kamarádi. Věděl jsem z mapy, že větší část je po plošině a až v závěru se budeme muset spustit do kaňonu a přelézt na malý skalnatý zub. Jenže realita předčila všechna očekávání. Na hranu kaňonu jsme prošli přes malé rancho, kde se do nás pustila smečka psů, naštěstí jen štěkala a neodhodlala se k útoku. Udělali jsme si základnu, kde jsme nechali (jaká hloupost!) vodu a začali jsme hledat místo, kudy přelézt bezpečně skalnatou hranu. Po kratším hledání jsme takové místo našli a slezli jsme prvních asi pět metrů skalní stěny do míst, kde už byl svah maličko mírnější. Zkoušel jsem najít zvířecí stezku, ale místo je tak odlehlé a těžce přístupné, že sem kozy a osli často nechodí. Nakonec jsme našli něco jako stezku, po které jsme ušetřili pár desítek metrů. Zbytek cesty jsme se prodírali hustým křovím rostoucím v suti a občas neprostupnými opunciemi. Ještě štěstí, že jsme tam šli na jaře, kdy byly křoviny bez listí a mohli jsme vidět aspoň pár metrů před sebe. Sluníčko peklo a vzduch se nehnul. Pomalu jsme krok za krokem sestupovali 156 výškových metrů svahem s průměrným sklonem 47,3 stupňů. Po tři čtvrtě hodině jsme sestoupili na malou šíji, po které jsme vylezli na skalnatý zub, na jehož náběhu jsem nad hranou strže našel své vytoužené Turbinicarpus krainzianus (PA 3614). Rostlinek bylo málo, některé byly dekapitované a obrůstaly juvenilními hlavičkami. Zdrželi jsme se sotva dvacet minut a začali jsme se drápat zpátky. Přestože jsem měl v navigaci trek, nedalo se při pomalé chůzi podle něj jít, takže jsme se opět prodírali keři zpátky k hraně kaňonu. Po další hodině úmorného výstupu jsme se dostali k opuštěné vodě. Přestože jsem byl vyčerpaný, dobrá nálada z úspěchu mi nalila sílu do žil, že jsem ještě odpoledne absolvoval hledání Mammillaria herrerae. A taky úspěšné, jak si můžete přečíst v článku o tomto skvostu.

    Ve sbírkách je T. krainzianus dobře zastoupený a kdo jej chce ve své sbírce mít, může se dostat k semenům v některém z lepších nabídkových katalogů. K mání jsou rostliny se studijními čísly MZ a TCG. MZ mají menší květy, spíše žlutozelené, TCG mají květy větší, spíše krémové. Jestli jsou rostliny z téže lokality, je prakticky nezjistitelné, jistá pravděpodobnost tady je. Na druhou stranu, v bližším či širším okolí Bella Vista del Rio roste na několika lokalitách příbuzný Tbc. lausseri, takže není vyloučené, že Tbc. krainzianus roste taky na více místech.