Turbinicarpus valdezianus byl popsán švýcarským botanikem Heinrichem Möllerem jako Pelecyphora valdeziana v roce 1930. Od té doby byl mnohokrát překlasifikován do nejrůznějších rodů podle toho, jaký "důležitý" znak právě dotyčný botanik uznal jako klíčový. A tak se tento kaktus objevil v rodech Echinocactus, Thelocactus, Mammillaria, Gymnocactus, Normanbokea nebo Neolloydia.

    Tento kaktus je svým vzhledem naprosto unikátní a jeho záměna je prakticky vyloučena. Možná při troše představivosti by nekvetoucí rostlinu bylo možné považovat za Mammillaria breviplumosa. Květ naprosto jasně prozradí příslušnost do rodu Turbinicarpus. Nejsem botanik, ale přesto si myslím, že podle tvaru květu, který je podobný příbuznému Tbc. pseudopectinatus, si přece jen zaslouží určité osamostatnění v rámci rodu. Někdy je řazen právě s T. pseudopectinatus do podrodu Normanobokea, což mi připadne odůvodněné. Rostliny jsou proměnlivé ve velikosti těla, hustotě a charakteru otrnění a v barvě květu. Českým pěstitelem Františkem Pažoutem byla popsána Pelecyphora valdeziana var. albiflora. V dnešním pojetí je odlišení variety podle barvy květu považováno za neopodstatněné. U Turbinicarpus valdezianus je to zřejmé i z toho, že bělokvěté populace najsou nijak zvláště separované a existuje mnoho populací, u kterých je barva květů někde na pomezí bílé a fialové. Oblast výskytu T. valdezianus je velmi široká. Jednotlivé populace je možné nalézt ve státech Coahuila, Nuevo León, SLP a Zacatecas. Tmavě kvetoucí populace se vyskytují v severovýchodní části areálu výskytu.

Mně samotnému trvalo dost dlouho, než jsem viděl typický T. valdezianus v přírodě. Poprvé se tak stalo až na podzim roku 2022, tedy po jedenácti letech od první cesty do Mexika. Bylo to severně od Arteagy. Rostliny jsme hledali hodně dlouho na pomezí dvou kamenolomů, ale nakonec se nám podařilo nalézt pár desítek rostlin. Dostaly studijní číslo PA 3895. Další populaci jsem opět po dlouhém a navíc i opakovaném hledání našel u Castaňos. Zdejší rostliny jsou označovány jako forma major. A opravdu, větší rostliny jsem nikdy neviděl. V přírodě jsme našli jen několik málo rostlin, ale jistě se v širším okolí nacházejí další jedinci.

Pěstování T. valdezianus není zásadně obtížné, poměrně velká semena dobře klíčí a při nárazové zálivce semenáčky dobře rostou a poměrně brzy dospívají. Přesto není nabídka příliš široká. Sehnat ucelenou kolekci lokalitních forem dá celkem práci.