T. dickisoniae

Turbinicarpus dickisoniae byl objeven paní Shirley Dickison poblíž města Aramberri v mexickém státě Nuevo León a popsán roku 1982 Ch. Glassem a R. A. Fosterem jako varieta T. schmiedickeanus.

Poměrně brzy se dostal do našich sbírek a díky krátké generační době, kdy roubovanci na pereskiopsisech kvetou ve věku několika málo měsíců, se rychle rozšířil.

Své první rostlinky jsem dostal od ostravského kaktusáře Lumíra Krále. Zdárně rostly, bohatě kvetly a dnes je dávno odvál čas. Ale prakticky v kterékoliv periodě mého kaktusářství se tento roztomilý turbiňáček vyskytoval v mojí sbírce.

A tak se není čemu divit, že jsem ho chtěl vidět v přírodě. První pobyt v aramberrském údolí byl zaměřený na A. confusus, při druhém jsem si dal práci ho najít. Jenže jsem se na lokalitu vydal z dost vzdáleného stanoviště a než jsem se prodral vegetací, přelezl, podlezl a obešel mnoho plotů, už jsem slyšel troubení auta k návratu. Na třetí cestě jsem chtěl završit aramberrské snažení nálezem všech tří turbošů. Jenže ouha. Ani napotřetí jsem nenašel T. hofferi (a to jsem po skalách lítal jako kamzík), celý jeden den byl hodně neúspěšný, tak jsem přemluvil kamarády, ať zkusíme aspoň dickisoňáček. Byl podvečer, pošmourná obloha, občas nějaká kapka z nebe a před námi nedaleká GPS-ka. Ono se řekne nedaleká, ale znamenalo to dostat se přes rozvodněné Arroyo la Escondida, pak jít přes kaluže rozblácenou praškou, projít mokrou loukou, vylézt na zarostlou kamenitou terasu, po ní se vydat vlevo hustou mokrou vegetací, prolézt na kukuřičné pole, tím se prodrat k plotu z ostnatého drátu, který jako na potvoru byl proklatě napnutý a vysoký, přelézt ho dalo pořádnou fušku, ona za ním byla zase hustá vegetace do pasu a nakonec se drápat na skoro holou vápencovou skálu, kde pod vrcholem v malých jamkách v kameni rostly malinkaté zasušené turbiňáčky.

Turbinicarpus schmiedickeanus var. dickisoniae PA 1268, Aramberri, Nuevo León

Když jsme se zase prodrápali k autu a dojeli k Aramberri, zkusil jsem ještě najít jeho brášku, T. gracilis, ale i tento aramberrský turbošek mi tentokrát odolal. Takže zase důvod se do Aramberri vrátit.