Turbinicarpus lausseri byl objeven německým nadšencem A. Lausserem v roce 1986. Diers s Frankem ho popsali jako varietu T. pseudomacrochele až v roce 1991. V době nedlouho otevřených hranic se brzy do našich sbírek dostaly rostliny, které nesly jména Turbinicarpus lausseri nebo Turbinicarpus sphacellatus. Jaký je mezi nimi přesný rozdíl, není přesně uvedeno, někteří jako T. lausseri označují rostliny se sytě fialovým květem, T. sphacellatus by pak měl mít květy světlejší, spíše tmavě růžové.

Turbinicarpus lausseri MZ 1331, Sierra del Doctor, Querétaro

    Tento kaktus byl popsán z jižní části Sierra del Doctor. Je známo několik populací v okolí města Bella Vista del Rio. Ve stejné oblasti roste ještě příbuzný T. krainzianus. Je otázkou, jestli nelze považovat T. lausseri, T. sphacellatus a T. krainzianus za formy jediného druhu.

Na druhé straně rostou taky...

    Spatřit tento kaktus v přírodě byl dlouho nesplněný sen. V okolí Bella Vista jsem byl několikrát, ale nikomu z mých parťáků se nechtělo kvůli malému těžko nalezitelnému turbinikarpusu absolvovat strastiplnou cestu do hor. Ono totiž nestačí mít jen GPS souřanice lokality. Mnohdy k ní vede komplikovaná cesta, aby člověk obešel nepřekonatelné strže. Nakonec se mi podařilo navštívit populaci (PA 2737), která se označuje jako "sphacellatus". Cesta k ní je asi nejjednodušší. Stačí před tunely nad hrází zimapánské přehrady překonat majitele hotelu, který není zrovna vstřícný k návštěvám, které chtějí projít přes jeho pozemek. A bez jeho svolení to nemá vůbec cenu. Mně se ho podařilo na expedici v roce 2018 uplatit stopesovkou na hodinu pobytu.

    Po vystoupání na kopec nad hotelem a prodrání se vegetací na hranu kaňonu se nám se štěstím nakonec podařilo najít pár desítek rostlin. Očekával jsem je ve štěrbinách skal, ale více rostlin bylo na malých plošinkách s černozemí. Lokalita se nachází na pravém břehu řeky Moctezuma - a ten je v Hidalgu, zatímco další populace, vzdálené vzdušnou čarou jen necelých pět set metrů, na druhé straně kaňonu, jsou už v Querétaru. Snažil jsem se k nim taky dostat, ale v situaci, kdy celou noc pršelo a přes den bylo jen něco málo přes deset stupňů, jsem celý promočený a zmrzlý akci po hodině prodírání se hustým terénem vzdal.

    Ve sbírkách je tento kaktus celkem dostupný, mám rostliny ze čtyř populací, zkušené oko je od sebe rozliší. Je zajímavé, že přestože je mám ve stejných podmínkách, z populace MZ 1100 nemohu stále získat dostatek semen. Přestože kvetou stejně bohatě jako MZ 1331 nebo originály od Laussera, semena netvoří.

    O pár měsíců později, na jaře roku 2019, jsem se opět toulal v oblasti zimapánské přehrady a mimo jiné jsem si vytknul za cíl vidět "pravý" T. lausseri. Zkusil jsem znovu ztéci lokalitu, na které jsem pro nepřízeň počasí a špatnou nebyl loni úspěšný. Tentokrát jsem si pečlivě srovnal terénní data minulého neúspěchu s předpokládaným místem výskytu a našel jsem si na satelitních mapách stezku, která tam vedla. Na rozdíl od minulého pokusu jsem nehledal nejkratší cestu, ale po celkem pohodlné stezce jsem se dostal až na malinkou plošinku na vrcholku plochého kopečku, kde jsem ve spárách vápencového výchozu našel tolik hledaný Turbinicarpus lausseri. Populace, kterou jsem pozoroval, by měla odpovídat rostlinám, jejíž fotografie je v úvodu tohoto článku. Dostala studijní číslo PA 3627. Byla to pěkná tečka za výpravou v roce 2019.

    O tři roky později mi popré vykvetly T. sphacellatus. Překvapily bílým květem. Čekal jsem růžový, jak jsem ho znal z rostlin se sběrovkou MH. Při dohledávání informací jsem nakonec v Atlasu kaktusů ve článku o T. krainzianus zjistil, že T. sphacellatus má mít malé žluté nebo bledě růžové květy. Tomu odpovídají i moje rostliny PA 2737: