Turbinicarpus horripilus ssp. wrobelianus byl popsán Nitzschem a Montem v roce 2000 v holandském časopisu Succulenta. Zároveň byl téhož roku popsán jako Gymnocactus horripilus ssp. kvetae českými kaktusáři J. Chvastkem a J. J. Haldou v Acta Musei Richnoviensis, což byl časopis pochybné úrovně, který sloužil druhému z autorů popisu ke zveřejňování a legitimizaci popisů nových taxonomických jednotek. Často s velmi strohou diagnózou, bez patřičného zdůvodnění a většinou bez dohledatelného holotypu v některém z herbářů. Proto se většina popisů uveřejněných v tomto "časopisu" neuznává a pro kaktus, o kterém je toto pojednání, se vžilo jméno wrobelianus. Ono to může být i jedno, protože obě jména jsou řazena do synonym Kadenicarpus horripilus (Lem.) Vásquez-Sánchez. Koneckonců každý si může k rostlinám ve své sbírce dát jmenovku, jaká se mu zlíbí. Přesto bych jméno wrobelianus v kaktusářském prostoru ponechal, protože označuje poměrně jasně definované rostliny, ať už vzhledem, tak místem, kde se vyskytují v přírodě.

    Jako typová lokalita T. horripilus ssp. wrobelianus se dnes uvádí Gilo. Jenže s názvem a skutečným místem, kde tento kaktus roste, je to složitější. Název vesnice se časem proměnoval s tím, jak se Mexičani snažili do písemné podoby převést ústně předávané "Chilo". Takže se můžeme setkat s psanou podobou ve formě "Jilo", "Xilo" nebo "Gilo". Podle pravidel španělské výslovnosti se to čte stejně. Jenom jim trvalo, než to dali do správné mluvnické kategorie. Dnes se vesnice jmenuje San Pedro Gilo. Leží v Hidalgu v Eloxochitlán Municipality. Lokalita, kterou jsme navštívili, leží přibližně na půl cesty mezi San Pedro Gilo a San Juan Amajac. Nejbližší malá osada se jmenuje La Comunidad de Almolón.

    Tento turbinikarpus, dříve gymnokaktus, roste na skalách nad údolím periodického potoka, my jsme měli štěstí, že jsme ho našli i v suti pod skalami. Doprovod mu dělaly Ferocactus echidne, F. glaucescens, Astrophytum ornatum, Mammillaria longimamma, M. geminispina, M. schiedeana a další.

    Lokalitu jsme poprvé neúspěšně hledali v roce 2024 právě v okolí Gilo. Bohužel jsme měli špatné infomace, dotyčný kamarád ví, od koho... Strávili jsme tam půl dne. O dva roky později jsme měli jako první cíl cesty nalézt právě tento kaktus. Z Gilo to není až takový kousek a s autem se musí člověk spustit serpentýnami hluboko do údolí. V době naší návštěvy na jaře byla krajina ještě suchá, ale po prvních deštících, které jen lehce svlažily půdu a smyly prach z rostlin, bylo neskutečné parno.

    Postupovali jsme od auta vyschlým potokem, prodírali jsme se křovím, abychom pak při první příležitosti vylezli z toho pekla na první trošku schůdný náběh ke skalám. A přímo v suti jsme našli krásně svítící typické fialově růžové květy T. horripilus ssp. wrobelianus. Byl to obrovský zážitek a samozřejmě satisfakce za neúspěch poslední cesty. Nález rostlin převážil špatnou náladu z toho, že kamarád přišel na letišti o powerbanku, kerou mu nedovolili si vzít na palubu pro její velkou kapacitu a v Metztitlánu ztratil navigaci.

    V kultuře je T. horripilus ssp. wrobelianus dostupný, při zachování základních podmínek pěstování mexických kaktusů dobře roste a na jaře potěší svými krásnými květy.