Je pár rostlin, ke kterým mám zvláštní vztah, protože je mám spojené s některými kaktusáři, kteří už nejsou mezi námi. Jednou z nich je Mammillaria baumii. Když jsem ji kdysi získal, její jméno mi nic neříkalo, byla to taková nenápadná malá koule opředená sklovitými trníky se sběrovkou MK 100.327 a lokalitou San Vincente, Tamaulipas. Jak jsem už vzpomenul výše, mám ji spojenou se jménem Miloše Kaplana, výborného kaktusáře, kterému nebylo dáno zůstat tu s námi déle. V názvu lokality je léta tradovaná chyba, nejedná se o San Vincente, ale San Vicente. Rozdíl je v tom malém "n".

     Rostlinu objevil Hugo Baum a roku 1926 ji popsal Bödeker. Její výskyt je omezen na okolí Jaumave v Tamaulipasu a zasahuje jižně k Palmillas. Roste většinou ve stínu keřů, ať už v rovině, nebo ve skalních spárách, a to jednotlivě nebo v menších trsech.

Mammillaria baumii PA 050, Nogales, Tamaulipas

Mammillaria baumii PA 062, Nogales, Tamaulipas

     Mammillaria baumii byla jednou z prvních kytek, které jsem v přírodě viděl. Má "kulatou sběrovku" PA 050. Na první cestě jsme s kamarádem dostali informaci, že pokud chceme vidět obregonii, stačí zajet kousek za San Vicente, že je jich tam plno. Prvním kaktusem, který jsem poblíž Nogales viděl, byla právě M. baumii. Při dalších návštěvách jsem ji tam potkal ještě mnohokrát. A vždycky mě potěšila, stejně jako mě těší svými neobvykle velkými žlutými květy u mě doma ve skleníku.

Mammillaria baumii PA 877, Los Ebanos, Tamaulipas

Mammillaria baumii PA 889, Nogales, Tamaulipas

     Pěstitelsky není tato mamilárie příliš náročná, snese i více vody, nemá ráda přílišný sluneční úpal. Údolí Jaumave, kde roste, se v létě nejspíš podobá sauně, řekou teče hodně vody, o čemž svědčí cesta do Nogales, kterou rok co rok opravují, ale nikdy dlouho nevydrží. Při dodržení běžných pěstitelských zásad vás Mammillaria baumii na jaře odmění svými nevšedními květy.

Mammillaria baumii PA 1188, San Vicente, Tamaulipas