Mammillaria plumosa byla popsána Weberem už v roce 1898. Samotného by mě zajímalo, jak se Weber k rostlinám dostal. V přírodě sice osídlují poměrně velké území ve státech Coahuila, Nuevo León a Tamaulipas, ale jednotlivé populace jsou od sebe dost vzdálené a počet rostlin v nich je dost malý. Navíc dostupnost pro pozorovatele je ztížena tím, že rostliny upřednostňují téměř svislé vápencové stěny.

    Variabilita se týká délky a hustoty otrnění, některé rostliny mají trny sněhobílé, jiné tmavší, starší trny mění barvu do hnědé nebo šedé. Květy jsou bílé, v kultuře jsou známé i kultivary s růžovými květy. Objevují se uprostřed zimy, kdy je málo světla a tak je mnoho pěstitelů nemá možnost vidět. M. plumosa roste trsovitě, trsy mohou mít i několik desítek hlav. Některé formy ale rostou spíše jednotlivě, jako např. forma zvaná "golfový míček".

Mammillaria plumosa PA 1418

    S Mammillaria plumosa jsem se setkal dvakrát. Byly to populace na dvou protilehlých stranách údolí nedaleko Mina cestou na Icamole. Na lokalitu se jezdí spíše za epiškami, rostou tam Epithelantha ilariae a E. pachyrrhiza ssp. pulchra. Pokud chcete vidět plumosu, musíte se vyšplhat suťovým svahem porostlým opunciemi a hechciemi až ke svislým skalním stěnám, kde roste Agave victoriae-reginae. Tam pak musíte jít podél skalní stěny a hledět vzhůru. Pak uvidíte malé skupinky M. plumosa. Nejsou tak vzhledné jako v kultuře, ale zážitek to je. Věšina rostlin je naprosto nedostupná a zezdola proti nebi se špatně fotí.

Mammillaria plumosa PA 3042

    V kultuře je Mammillaria plumosa běžná, roste celkem bez problémů. Velké trsy jsou vždy ozdobou sbírky. Množí se dobře vegetativně. Nabídka semen s evidovaným původem je velmi malá. Jednak z důvodu malého množství originálních rostlin, jednak z důvodů neochoty ke kvetení a plození semen.