Mammillaria picta popsaná Meinshausenem už v roce 1858 byla ve sbírkách dlouhou řádku let ztracená, až ji roku 1950 znovu objevil F. Schwarz. V našich sbírkách není příliš rozšířená, protože nepatří zrovna mezi vyhledávané krasavice. Je zkrátka tak nějak "obyčejná". A přitom dokáže potěšit svými drobnými bílými kvítky.

Mammillaria picta, Tula, Tamaulipas

    V dnešním pojetí rodu Mammillaria zahrnuje M. picta dvě podjednotky, jednak rostliny patřící k původní M. picta a navíc jako poddruh původně samostatnou M. viereckii. Výskyt obou poddruhů se prolíná a abych pravdu řekl, nejsem z toho moudrý. Koneckonců Lüthy to vyřešil jednoduše: M. viereckii považuje za synonymum M. picta. Podobně se vypořádal s M. rayonensis.

Mammillaria picta PA 0029, Tula, Tamaulipas

Mammillaria picta PA 0935, Francisco I. Madero, Tamaulipas

Mammillaria picta PA 1671, Tula, Tamaulipas

Mammillaria picta PA 2404, Mamaleon, Tamaulipas

Mammillaria picta PA 2413, Mamaleon, Tamaulipas

    Mammillaria picta je uváděna z poměrně velkého areálu začínajícího v okolí Tuly v Tamaulipasu, pokračujícího na sever k Jaumave a dokonce do údolí Aramberri v Nuevo León. Sám jsem se s M. picta potkal několikrát. Bylo to v okolí Tuly, kde doprovázela pod keříky Ariocarpus agavoides a A. kotschoubeyanus var. albiflorus, případně A. retusus "pulchellus". V údolí Jaumave jsem viděl rostliny odpovídající M. viereckii a na sádrovcích u La Joya de Bocacelly rostliny, které mají jemně plumosní trníky; v nabídkových katalozích je možné je nalézt pod provizorním jménem Mammillaria sp. Aramberri.

Mammillaria aff. picta CH 190, Aramberri, NL

    Pěstování není příliš těžké, střídavá zálivka a propustný substrát zajistí dobré podmínky k pomalému růstu a spolehlivému kvetení.

Mammillaria aff. picta PA 0167, La Joya de Bocacelly, NL

Mammillaria aff. picta PA 0817, La Joya de Bocacelly, NL