Historie poznání Mammillaria pectinifera sahá až do roku 1885, kdy byla nezávisle na sobě popsána rovnou dvakrát. Jako Pelecyphora aselliformis var. pectinifera a Pelecpyhora pectinata. V roce 1923 pro tuto krásnou rostlinu ustanovili Britton a Rose samostatný rod Solisia a jako druhové jméno ponechali to ze staršího popisu, tedy pectinata. Další studia ukázala, že rostlina zapadá do rodu Mammillaria, ale protože jméno Mam. pectinata bylo použito už dříve u rostliny, kterou dnes známe jako Coryphantha pectinata, pro druhové jméno v rodu Mammillaria bylo použito Rümplerovo pojmenování z roku 1885: pectinifera.

Mammillaria pectinifera RS 630, Tecamachalco, Puebla

   V přírodě se vyskytuje na vápencových kopcích ve státech Puebla - Tehuacan, Techamachalco, Cacaloapan, San Lorenzo, Caňada Morelos, některé informace hovoří i o výskytu v Oaxaca.

Mammillaria pectinifera CH 649, Tecamachalco, Puebla

   Solisii, jak jí budu dále pro stručnost říkat, jsem měl ve sbírce poměrně brzy a moji sbírku snad nikdy neopustila. Pamatuji si, že pan Vach z Krnova je měl roubované na nějakém cereusu a chudáčci solisie vypadaly spíše jako nějaký echinocereus - dlouhé, snad čtvrt metru dlouhé válce. A protože neměly světlé zimování, nikdy nekvetly. Moc se mi líbily ve sbírce u Potyků, kde jich v únoru kvetlo celé plato. První rostlinky s lokalitou jsem před spoustou let dostal od Jardy Chvastka (CH 649). Původně jsem těch pět rostlinek zasadil do čtyřky květináčku a když za pár roků povyrostly, pouze jsem je vyklepnul, dal do květináčku o číslo většího, obsypal a zase pár let týral. Tak to šlo až do sedmičky. Rostlinky začaly kvést a dávat semínka, dnes už je nemám všechny a taky se jim tolik nechce kvést. Asi je budu muset radikálně rozsadit. Každopádně jsou to důležité rostliny. Jako lokalitu mají uvedené Techamachalco. A to byla taky první lokalita, kde jsem je v přírodě hledal. Měl jsem přesné informace, několik gpsek, ale přes veškerou snahu se nám nepodařilo najít ani jednu rostlinu. Byl jsem trošku zklamaný, ale měl jsem od Vojty Myšáka ještě jednu lokalitu asi dva kilometry dále a tam jsme byli úspěšní. Rostlinek tam byla spousta, některé měly už 10. listopadu 2015 poupata. Moje studijní číslo z této lokality je PA 1921:

Mammillaria pectinifera PA 1921 s početnou omladinou

   Druhou populaci jsme pozorovali o kus dál, při cestě do Caňada Morelos. V prudké serpentýně se vyleze na hřbet kopce po pravé straně naproti kapličce. Lokalita je známá spíše výskytem druhé krasavice, Mammillaria napina. Ta se na lokalitě nemusí hledat, potkává se na každém kroku. To se solisií je to těžší. Roste jen na několika desítkách čtverečních metrů - a ty musíte trefit. A je jich tam taky dost a často rostou s napinou jedna vedle druhé. Moje studijní číslo je PA 1926:

   Na závěr jen něco málo k pěstování: není při zachování střídmé zálivky a propustného substrátu složité. Solisie je přímo magnetem pro svilušky, proto je doporučuji mít na kraji parapetu, aby byly pod kontrolou. Plody rostliny vytlačují nad úroveň trnů, rychle je seberte, jinak se při zasýchání plodů zase zatáhnou zpátky. Barva květů kolísá od čistě bílé až po sytě růžovou. Výsevy rostou celkem rychle, květy mohou být kolem 3.-5. roku. Roubovanci samozřejmě kvetou dříve a více květy. Poměrně často roubovanci tvoří kristáty. V posledních letech se i u nás objevila forma zvaná "monstruosa", u které jsou trny a vata hustější a mammilly a trny splývají do řad. Kultivar jsem před lety dostal od Libora Kunteho. Kvete, přes opakované opylování pylem z normální rostliny semena nikdy neudělal.