Tak tato mamilárie je asi nejkrásnějším zástupcem celého rodu. Překrásné bílé až žluté jehlovité sklovité trny činí rostlinu samu o sobě nádhernou. A když v pozdním jaru ozdobí rostliny veliké růžově fialové květy, je výsledek dokonalý. Je s podivem, že není ve sbírkách více rozšířená. A přitom byla popsána J. A. Purpusem už roku 1921!

   Její výskyt je omezený na stát Puebla, populace se nacházejí v okolí měst Tehuacán, San Lorenzo, Santa Ana a Caňada Morelos. Měl jsem možnost pozorovat populaci u Caňada Morelos, která je u nás častěji označována jako La Esperanza. Při příchodu na lokalitu jsem musel přejí poorané pole, to mě trochu znejistilo. Ale moje obavy byly brzy rozptýleny o kousek dále, kde jsem našel velmi snadno první rostliny. A pak další desítky, stovky rostlin. Na celém kopci jsou jich určitě tisíce a nenašel jsem známky toho, že by byla populace nějak decimována. Barva trnů kolísala mezi sklovitě bílou až žlutou, rostliny měly až šest centimetrů v průměru a co bylo potěšitelné, všude rostlo mnoho semenáčků nejrůznějšího věku. V malé části výskytu ji provází Mammillaria pectinifera. Moje studijní číslo je PA 1925:

  Kultura M. napina je náročná, přivést pravokořenné rostliny do květu je běh na dlouhou trať, ale při dodržení běžných zásad propustného substrátu a opatrné zálivky je to možné. Před několika lety jsem na Flóře v Olomouci koupil po padesátikoruně kvetoucí rostliny, jejichž fotografie končí tento článek.