Mammillaria longiflora má dlouhou botanickou historii. Objevena byla už v roce 1897 americkým botanikem a archeologem Edwardem Palmerem (1831-1911). Ten ji poslal J.N.Rosemu, který ji popsal po důkladném studiu až o více než čtvrt století později. Jaký je to rozdíl oproti dnešní překotné době, kdy kdejaký amatér bez základního biologického vzdělání ve snaze o "zvěčnění" uveřejní ušmudlaný popis něčeho, co si nezaslouží ani statut variety.

    Atraktivní rostlina nenechala v klidu mnoho botaniků. A tak původní popis v rodu Neomammillaria (1923, Britton a Rose) byl záhy překombinován do rodu Chilita (1926, Orcut), o tři roky později ji Berger ukovil v současně uznávané pozici v rodu Mammillaria, aby v roce 1938 přeřadil rostlinu do rodu Krainzia. A nesmím vynechat Buxbaumovu eskapádu do rodu Phellosperma v roce 1951.

    Výskyt M. longiflora je udáván v Durangu. Nejčastěji jsou uváděny lokality Santiago de Papasquiaro a Coneto Pass. Příbuzná Mammillaria stampferi popsaná Reppenhagenem roste typově u El Salto v Durangu, ale jsou známé lokality taky v Chihuahua.

    S Mammillaria longiflora jsem se setkal třikrát, tedy myslel jsem si to až do doby, kdy jsem začal psát tento článek. Při podrobnějším studiu jsem nakonec zjistil, že typovou Mammillaria longiflora jsem viděl jen na lokalitě M. therasae na Coneto Pass (PA 2604).

    Pěstitelsky není M. longiflora nijak výjimečně náročná, nabídka semen i rostlin je dostatečná. Semenáčky rychle narůstají a kvetou už třetím rokem po výsevu, často hodně brzy zjara.