Tuto oblíbenou mammillárii objevil všem známý A. B. Lau. Je známo i datum objevu: 31.3.1975. Rostlinu našel v blízkosti městečka Yecora v mexickém státě Sonora. Do sbírek se rozšířila s akronymem L777.

Mammillaria haudeana MZ 765, Yecora, Sonora

    Zpočátku se jí ve sbírkách dařilo, byla intenzivně množena vegetativně. Po naroubování narůstá do trsů, které bohatě kvetou. Časem však rostliny postupně ztrácely vitalitu a postupně odumíraly, takže je nebylo jednoduché sehnat.

Pohled na lokalitu Mammillaria haudeana

    Rostlina je bohužel cizosprašná, takže k tvorbě semen potřebujeme dvě geneticky různé rostliny. Ani splnění této podmínky ještě neznamená že se ji podaří generativně rozmnožit. Nevím, jestli je to dlouhou dobou generativního množení, ale pyl tvoří dost omezeně. U příbuzné Mammillaria roczekii se pyl z prašníků přímo sype, u haudeany ulpívá špatně, je ho málo a bývá jako by "zdrcnutý". Některé klony pyl vůbec netvoří. Možná mají jiní pěstitelé jinou zkušenost, ta moje je podložena více jak dvacetiletou snahou o generativní rozmnožení. Koupil jsem kdejaký klon, měl jsem rostliny od pana Moučky, který je měl od Wernera Reppenhagena, měl jsem rostliny od Janského, který měl rostliny z importů, dostaly se ke mně odnože z importů českých i slovenských cestovatelů. Přesto jsem s produkcí semen nebyl nikdy zcela spokojený. Semena M. haudeana patří v celém okruhu M. saboae, pod kterou dnes spolu s M. goldii a M. roczekii spadá, k největším. A podle toho taky klíčí. Špatně. Vysel jsem přes pět set semen a vyklíčilo mi jediné. A neduživý semenáček jsem neudržel. Bohužel. Zkoušel jsem je sušit v horku horní police skleníku, zkoušel jsem je nechat zmrznout. A nic. Některá už přesívám deset let rok co rok.

Mammillaria haudeana "Maycoba"

    Před několika lety se u nás objevily rostliny s označením "Maycoba". Jsou na první pohled odlišitelné od původních M. haudeana. Jsou větší a mají více trnů, které jsou i delší. Celkově rostliny působí "huňatým" dojmem.

    Když jsem plánoval v roce 2016 další mexické putování, kamarádi chtěli navštívit stát Chihuahua. Tak jsem si řekl, že do Sonory už to není tak daleko a že to sfouknu jedním vrzem. Kamarádů jsem se ptal, jestli je možné stihnout M. saboae, haudeana a goldii za dva dny. Všichni shodně tvrdili, že jen velmi těžko. Přesto jsem se o to pokusil, protože jsem si říkal, že většina z nich byla na lokalitách před více než deseti lety a kdysi prašné cesty budou dnes třeba asfaltové. Můj předpoklad se potvrdil, jenže vzdálenosti zůstaly stejné. Když ráno startujete v Cuauthémoc, přes Terrero navštívíte M. saboae pak jedete na Yecora, dorazíte tam až před setměním, jako my letos. Z internetu jsem stáhnul z jednoho amerického botanického serveru asi deset GPS-ek, tak jsem si byl nálezem téměř jistý. Potíž byla v časové tísni, ve které jsme se nacházeli. Zkusil jsem první lokalitu, která byla po cestě. Bohužel jsme na ní nic nenašli. Ale moc času jsme tomu nedali. Radši jsme se vydali na lokalitu, na kterou jsme měli informaci z více zdrojů. Odbočili jsme z hlavní cesty na jih po nezpevněné cestě. Když jsme projeli lesem, otevřela se louka, po které jsme pokračovali, až kam naše auto dojelo. Podle navigace nám zbývalo asi dvě stě metrů. Dále jsme spěšně pokračovali pěšky, slunce už lízalo vrcholky hor a stíny se dloužily. Jako téměř vždycky první rostliny našel Sergej. Má to totiž jednodušší. Nechodí s navigací. Já jdu podle navigace a snažím se co nejrychleji dojít přesně na místo, ostatní jen sledují, kudy určuji směr a mají možnost se dívat po okolí. Tak se stalo i na lokalitě Mammillaria haudeana. Sergej je našel více než sto metrů před místem, které jsme měli v navigaci my s Žeňou. Pak už byl čas na to prohlédnout si rostlinky a udělat ve zbývajícím světle pár fotek.

    Rostliny rostly na plochých výchozech skal v miskách vyplněných chudou půdou a štěrkem, některé rostly i v trávě. Byli jsme překvapení, jaké množství rostlin jsme viděli. Byly to stovky, či spíše tisíce rostlin. Musí na ně být úžasný pohled, když kvetou. Byla místa, kde nebylo kam přes rostliny šlápnout.

    Už první pohled na rostliny ukázal, že jsou to rostliny blízké těm, které se u nás označují jako "Maycoba".

    Při návratu k autu nás zastavil "hlídací býk", nakonec se ukázal jako klidný a bez potíží nás pustil.

    Haudeany jsme nakonec našli jen pár metrů od zaparkovaného auta. Rostlina dostala studijní číslo PA 2109, Rancho de Von, Cebadilla. Pak jsme jeli přes Yecora do Hermosillo. Smutně jsem se koukal z auta na místa, kde rostly další populace, ale bylo tak málo světla, že bychom je už asi nenašli. Na výjezdu z městečka byla jakási fytokontrola. Snědý postarší mužík nás zastavil a blekotal něco o banánech. Řidičova ruština ho uzemnila. Mávl rukou a čtyři hlupáky, co neumějí španělsky, poslal na dlouhou noční cestu nekonečnými horami, kde jsme nepotkali jediné auto.