Mammillaria herrerae byl jeden z mých největších kaktusářských snů, které jsem v Mexiku měl. Poprvé jsem se ji vydal hledat už na první cestě do Mexika v roce 2011. Měl jsem několik souřadnic, ale jako elév, který neuměl pořádně číst krajinu, jsem se vydal po nejkratší trase, která vedla přes vysoký kopec, na který, když jsem ho přelezl, padla tma. Na lokalitu jsem šel sám a při návratu jsem si lehce pochroumal nohu. Ke všemu to ještě byl poslední den výpravy. Klasická chyba, nakonec si nechat těžký štych... Chybu jsem ještě několikrát zopakoval, protože okolí Bella Vista (Vista Hermosa) tak nějak zůstávalo v itineráři vždycky na konec. Zkoušel jsem obrátit cestu a na lokalitu jet první dny po příjezdu, když jsem byl plný sil, ale opakovaně mě zradilo počasí, takže jsem třeba i v patnácti stupních nad nulou promáčený na kost a zmrzlý jako sobolí trus musel vyklidit pozice. Nakonec se na mě konečně štěstí usmálo na jaře v roce 2019. Vyčlenil jsem si celé dva dny na hledání "restů", které jsem v okolí Bella Vista měl. Moc jsem chtěl vidět v přírodě nejen M. herrerae, ale také Turbinicarpus lausseri a T. kraizianus. A posledně jmenovaným jsem 12. dubna začal. Kdo zná, kde tento turbinikarpus roste, ví, že cesta na lokalitu je opravdu svízelná. Zabrala nám celé dopoledne a byli jsme zničení. Ale protože zůstalo ještě pár hodin času, přemluvil jsem kamarády na procházku na lokalitu M. herrerae. Slíbil jsem lahev tequily tomu, kdo herrerajku najde. Rozdal jsem GPSky a rozešli jsme se. Sám jsem se s kamarádem Sergejem vydal na vzdálenější kopeček na hraně kaňonu, Žeňovi jsem dal nejbližší koordináty. Na vzdálenějším kopci jsem neuspěl, na zpáteční cestě jsem našel aspoň Thelocactus hastifer, který jsem den před tím tak obtížně hledal na lokalitě, na které jsem už byl. Ale zpátky k Mammillaria herrerae. Našel ji, jak už tomu často bývá, můj kamarád Žeňa. Když jsem se vracel z dalšího neúspěšného hledání, jen jsem na něj houknul, jestli náhodou nenašel. A on s naprostým klidem odvětil, že "jen jednu kvetoucí a jednu nekvetoucí rostlinu". Únava celého dne byla tatam a já jsem šplhal do dalšího kopce, abych uviděl moji vytouženou krásku. To, co jsem uviděl, předčilo všechny mé představy. Mammillaria herrerae je prostě úžasná a jistě patří mezi nejkrásnější kaktusy ve vesmíru.

Mammillaria herrerae PA 3625, Bella Vista del Rio, Querétaro

    Mammillaria herrerae popsal Werdermann v roce 1931 současně s var. albiflora, která je dnes považována většinou autorit za samostatný druh. Výskyt je omezený na okolí města Bella Vista del Rio. Původní populace je zdecimována sběrem místních obyvatel. Podle tradovaných informací v minulosti děti často nabízely vykopané rostliny. Já jsem se s touto praxí nesetkal. Možná proto, že už děti odrostly a najít rostliny už dnes není vůbec jednoduché. Jsou ale známé vzdálenější a méně dostupné bohatější populace na sever od města.

    Ve sbírkách je M. herrerae rozšířená, je možné sehnat většinou roubované rostliny, semena jsou taky dostupná ve většině lepších nabídek semen. Kdysi jsem měl pár dospělých rostlin naroubovaných na Peireskiopsis, které časem pustily vlastní kořeny, leč je čas odvál a zůstala mi poslední z nich. Naštěstí jsem si v době, kdy jsem míval stovky semen, udělal výsev, který pomalu dorůstá a začínají se objevovat první kvítky. Takže budoucnost této krásky je v mojí sbírce zajištěná.