Mammillaria deherdtiana byla popsána v roce 1969 americkým botanikem Stanleyem J. Farwigem. Proč právě jím, to opravdu netuším, protože kromě této mammillárie popsal už jen jedinou rostlinu, a to vzácný kalifornský endemit z čeledi liliovitých, Calochortus raichei. Druhové jméno dostala na počest belgického pěstitele kaktusů C. De Herdta.   

    Na počátku tisíciletí byl Doweldem učiněn pokus přeřadit tuto mammillárii do rodu Bartschella, což není všeobecně akceptováno. V roce 1970 popsala Dr. Helia Bravo Holis Mammillaria dodsonii, kterou Glass s Fosterem ponížili na varietu Mamm. deherdtiana, a kterou Hunt v roce 1997 zase povýšil na úroveň subspecie.

    V přírodě roste v okolí mexického města Mitla ve státě Oaxaca. Roste na světlinách v jehličnatých lesích v nadmořské výšce kolem 2000 m n. m. Doprovází ji M. mitlensis, F. macrodiscus, terrestrické orchideje, tilandsie. Původní lokalita je dnes neznámá, byla nejspíš záměrně uvedena špatně. Nalézt tuto rostlinu v přírodě není jednoduché. Pokoušel jsem se o to několikrát, jednou jsem byl dokonce jen dvě stě metrů od místa, kde roste, a nenašel jsem ji. Myslel jsem si totiž, že roste podobně jako M. senilis nebo M. dodsonii na skalních blocích v lese. Jenže ona roste na mýtinách. Tedy aspoň na místě, kde jsem ji viděl já. Na lokalitě jsme při veškeré naší snaze našli jen tři rostliny. Zato jsme měli obrovské štěstí, že jedna z nich právě kvetla.

    V kultuře jsou k dispozici rostliny pocházející ze starých sběrů z osmdesátých let, nabídka není velká. Nový botanický materiál bohužel není k dispozici. Což je velká škoda, protože se bezesporu jedná o velmi krásný kaktus. Pěstování svojí náročností nevybočuje z běžné pěstitelské praxe, i když se jedná o kaktus z horké Oaxaca, tím že roste ve vysoké nadmořské výšce, snese i poměrně nízké teploty. Ve sbírkách je známá i bělokvětá forma.